pátek 30. srpna 2013

Project Life - 18. týden

S pátkem je tu další dvoustrana z mého alba. Měla bych si pohnout, jste mi v patách :-) Mám hotový už jen 1 další týden, na další tři vyvolané fotky... ale nemám kapsy, všechny jsou vyprodané :-( Možná se poscrapím (jak mi nedávno psala Screbla - Markéta) a střihnu si něco do kapes s jiným dělením, než jaké teď používám. Mám doma ještě vertikální a mixované vertikální a horizontální... a pak taky čtverce. 

Jenže ono je opravdu trochu náročnější pak na druhé straně připravit fotky tak, aby pasovaly. Což mě přivádí na myšlenku, že OPRAVDU JE LEPŠÍ PRACOVAT NA AKTUÁLNÍCH STRÁNKÁCH, než být pozadu, protože pak bych v průběhu týdne věděla, jaké mám k dispozici kapsy (zadní strana z předešlého týdne) a podle toho bych rovnou mohla fotit :-) Na druhou stranu - protože se znám a protože nikdy nevím, co se bude hodit, fotím většinou stejnou scénu na šířku i na výšku, často se mi to vyplácí!


Tento týden se mi barevně opět docela líbí (nééé, nechválím se :D). Já vážně nemám ráda žlutou a cokoli, co se žluté byť jen nepatrně blíží... ale na těch kartičkách mi to prostě nějak nevadí. Co taky jiného ke žlutým tulipánům :-)


18. týden začal opět nevesele, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Kartička je od Simple Stories, stejně jako samolepicí písmenka.


Podkladová čtvrtka je ze sady DIY od Crate Paper, doplněná enamelovými tečkami. Na okraj jsem šedým inkoustem natiskla borduru z této razítkové sady od My Mind´s Eye. Na kolážové fotce jsou visačky z naší bleskové challenge pořádané při příležitosti mezinárodního dne scrapbookingu. Skvělá účast, která mě opravdu překvapila.


Tady jsou tulipány z naší zahrady. Miluju tulipány, jen teda ne ty žluté :-) Ale tak lepší než nic. Nejradši mám růžová ještě nerozvitá poupata. No a abych nezapomněla kdy to bylo, přidala jsem do kapsičky i poznámku o tom, že jsem posílala plnou moc na "Poplatky zpět".


Zase to vypadá, že skáču, ale fotka visaček je hned nad touto fotkou přáníčka, které jsem tvořila ne pro bleskovou challenge, ale pro challenge Clean & Simple. Moc se mi přáníčko líbilo a už jsem ho podarovala, tak abych ho měla na očích. Ketino razítko ŠTĚSTÍ je BOŽÍÍÍÍ! Spolu s VÍKENDEM patří mezi mé favority.


Šílený pohled do dětského pokoje :-) On zatím slouží jako druhý sklad, pokojíček je jen na půlce, postel tam Ema zatím nemá, spinká s námi v ložnici. Normálně jsou ty krabice alespoň trochu urovnané, ale jak přijde zboží, házím to tam hlava nehlava a likviduji vše až nakonec. 


Dnes jsem fotila nějaké věci a mj. jsem nafotila důkaz, že dědičných je víc genů, než si umíme představit. Třeba gen bordelářství má Ema rozhodně po mně. Já už se na ni většinou ani nezlobím :-) Kolikrát bych ji chtěla okřiknout, ale pak se rozhlídnu po své pracovně a mlčím.

Když ona chudáček nemá ty hračky pořádně kam dát. Jako detailista se snažím vybrat dokonalou skříň / stěnu / postel / dětský pokoj - nejlépe vše v jednom, případně něco hoodně praktického, co využije i až bude starší, zároveň mě ale láká i hravost, veselé barvy, což trochu odporuje požadavku na pozdější využití... a stále hledám kompromis, až jsme se dopracovali k tomu, že ani po roce a půl v pokojíčku žádný nábytek není. A právě když jsem na to dnes už nemohla koukat, tak jsem se rozhodla, že takhle už to nejde a musíme koupit alespoň něco na hračky bez ohledu na to, jak dlouho to bude využívat, nebo nakolik je to praktické. Prostě musíme něco koupit IHNED, takže v neděli jedeme do Ikea pro skříňky Trofast. Už aby tu byly... poskládané a plné...

Emi, ukliď si... Mami počkéééj.

Za hodinu: Emi, ukliď si... Mami, počkej ti říkám!!!
Za další tři hodiny: Emi, ukliď si ty hračky, prosím... Ještě nééé mami, já si s nima hraju, za chvilku, jo?
Za dalších 8 hodin: Emičko, uklidila sis už ty hračky?... Neuklidila, já jsem unavená, já už bych šla radši spinkat.
Další den: Emi, uklidíš si dnes už ty hračky?... Mami, počkej ještě. Já si je uklidím, ale počkej!

Nesnáším slovo POČKEJ!!! Bohužel aktuálně je to u nás největší hit :-(


No a moje pracovnička... Kam já bych všechny ty fotky dala, kdybych nedělala koláže... netuším. Ještě že někdo něco tak geniálního a jednoduchého vymyslel.


Pravá strana je pěkná všehochuť, ovšem na druhou stranu - to se mi na Project Life líbí.


Fotka našeho spáče, který v posteli oběhne několik koleček a vždy spí "vzhůru nohama". Spinká vedle mě a vždycky se jen bojím, kdy mi ukopne nos nebo vyrazí zuby. Adam jde podle všeho v jejích šlépějích. Vyrostou z toho??? 

Jinak proběhla druhá reklamace naší skvělé postele objednané přes internet (ale ani kdyby byla z místního obchodu, stejně bychom ji na prodejně nevytahovali z krabic a nezkoumali). Reklamace proběhla v pořádku, dostali jsme nový náhradní díl... a když jsem se posunuli o další krok dál - ve fázi sestavování žebříku už mi došla trpělivost, protože jsme opět našli závadu... Takže aktuálně probíhá třetí kolo, kdy už jsem teda řekla, že po půl roce by se dcera ráda vyspala v posteli (první postel nám přišla než jsem šla do porodnice, nyní má Adam skoro půl roku) a že v této se zřejmě nikdy nevyspí a že ji chceme vrátit. Mám pocit, že po sestavení žebříku bychom zase něco objevili a už jsem fakt neměla sílu. Naštěstí firma se chová velice solidně, každou reklamaci řeší velice slušně a jakmile budu mít na účtě peníze za vrácenou postel... tak jim snad napíšu i kladné hodnocení, přestože teda postel nakonec nemáme :-)


Pálení čarodějnic aneb vždy se najde nějaký důvod k opíkání špekáčků :-) No a vidíte, že i fotolab se někdy utne - kapsa 10 x 15 cm, fotka taky 10 x 15 cm :-))) A proto jsem pod ni musela dát ještě barevný papír! Místo 2 mm okrajů mi omylem udělali okraje asi centimetrové, což jsem FAKT nemohla použít, takže jsem je musela oříznout.... No, pěkně jsme si to vyříkali a od té doby zase tisknou bez potíží :-)


Haha, naše oblíbená Ordinačka. Jsem prostě tento díl musela dát do PL, protože jsme na něj čekali několik měsíců :-) Nevím, kdo z vás to sleduje nebo ne, pro mě je to prostě lehká večerní zábava, nic jiného v televizi nesleduju. Každopádně v tomto díle se konečně přišlo na to, že Lea je mrcha :-) Ty díly předtím už byly tak uhozené, že nás to skoro přestalo bavit. Petr to přestal sledovat, prý dokud tam bude ona, tak on se dívat nebude :-D :-D :-D (neříkejte mu, že jsem vám řekla, že to taky sledoval!!!) 

Jinak ať žijí washi pásky :-) A ruční šití... tady přes tu fotku to snad i trochu bolelo :-( Ta jehla vůbec nešla protahovat, i když jsem měla dostatečně předpíchnuté dírky. 

A pro šičky něco pro zasmání... Asi dva roky mám doma nový nevybalený šicí stroj. Šít sice nikdy nic nebudu, ale papír bych si někdy ráda ozdobila. Po dvou letech jsem ho konečně vytáhla z krabice a snažila se přijít na to, jak funguje. Nic moc... tak jsem povolala matičku, ta ho zprovoznila, vyzkoušely jsme ho a ona odjela. Pak jsem si šla šít já a nešlo mi to. Stále mi to nechytalo spodní nit. Několikrát se mi to celé seklo a pak jsem někde na netu četla, že se mi zřejmě nějak posunula ta špulka se spodní nití a chtěla jsem to vzít do opravny. 

Protože ale všechno stále odkládám, ještě jsem se k tomu nedostala... a vyšívala jsem si fotku ručně. To mě ale tak vysílilo, že jsem se naštvala a při nejbližší příležitosti jsem vzala stroj zpátky k mamce... jakože kdybych náhodou byla úúúplně blbá, tak ať se neztrapním v té opravně. No a světe div se, matička si taky vyšila papír a nitě držely... nechápala jsem. Tak jsem se toho zase chopila, že jí ukážu, že když šiju já, tak to prostě nešije... a ona mi jen tak mimochodem říká - no ale tu patku si musíš dát dolů! Ženy, jakou patku??? Jsem v životě nic takového neslyšela a neviděla. Co to je patka... :-) No samozřejmě že jsem si tu patku nikdy dolů nedala, když jsem nevěděla, že je to potřeba a že vůbec něco takového existuje. Já jsem si říkala, že je to divné, že tam ten papír tak lítá :-) Takže kdyby vám to nešilo, tak patečku :-))) Takže mám stroj - a on už konečně šije, jupííííí :-)


Tady už mlčím, vyčerpal mě komentář výše...



Podotýkám jen, že tady se stále jedná o ruční šití (procitla jsem až dva týdny zpátky), tentokrát hodně silnou přízí (nebo co to je, šičky se nesmějí!!!) - dělá mi to pěkněj hrbolek. Ale zase ty vlaječky, tak ty se mi povedly :-) A ze zbytků - dvojnásobná radost!


Radši končím, ať to taky dočtete a můžete se věnovat něčemu užitečnému. Mějte krásný den a pomalu přemýšlejte, jak si ten svůj Project Life povedete vy :-)

čtvrtek 29. srpna 2013

Svorky a průchodky

Stále je mezi námi někdo, kdo se scrapbookem právě začíná. Budeme proto podle potřeby zveřejňovat také články o základních pomůckách a materiálech.


Jsou to kovové ozdoby, které se často používají k přichycení ozdob na projekt bez použití lepidla (vhodné např. u průsvitných materiálů jako je vellum). Jejich hlavní funkcí je ale funkce dekorační.

Svorku tvoří hlavička a dvě ploché nožičky, které se protáhnou papírem a na zadní straně se roztáhnou. Svorka tak drží pevně na svém místě.

Právě hlavička svorky je ozdobou stránky nebo přáníčka. V nabídce najdete nepřeberné množství tvarů - od základních kulatých, čtvercových, po hvězdičky, srdíčka, kytičky... až k naprosto netypickým tvarům třeba od značky Eyelet Outlet.



Jsou to také kovové ozdoby, které kromě dekorační funkce mají i funkci veskrze praktickou. Používají se ke zpevnění dírek v papíru - např. u alb spojených knihařskými kroužky nebo mašlí či provázkem.

K upevnění průchodek jsou potřeba speciální kleště Crop-A-Dile nebo taky Crop-a-Dile II Big Bite. Rozdíly mezi těmito dvěma pomůckami je v možnosti využití na velké 12" stránky. Klasické kleště Crop-A-Dile mají dosah pouze 2,5 cm od okraje stránky, kdežto Crop-A-Dile II Big Bite dosáhnou až do středu 12" stránky (tedy přibližně 15 cm).

Pokud kleště nemáte, nezoufejte. K usazení průchodky můžete použít také křížový šroubovák a kladívko, jen je třeba trocha cviku :-) Na trhu je ještě několik dalších nástrojů k usazování průchodek, ale pokud si pořídíte rovnou Big Bite, v konečném výsledku ušetříte :-) Žádný nástroj nefunguje tak dobře a všechny jsme stejně nakonec skončily u Big Bite. Neopakujte tedy naše chyby a šetřete!


Přední a zadní strana papíru s usazenou průchodkou.


A na závěr ještě krátké video s představením kleští:



Použité foto: Grada, převzato z knihy "Cardmaking - přání a minialba"

středa 28. srpna 2013

Technika Ghost Stamping

Foto a text: Ilona Č.

Technika, která je v angličtině nazvaná Ghost Stamping - o překlad se nebudu pokoušet, ale popíši vám, jak funguje :-)


Tuto techniku používáme na přírodní (tzv. kraft) odstíny čtvrtky. K vytvoření správného efektu potřebujeme bílý pigmentový inkoust (vynikající zkušenost mám s inkoustem ColorBox Frost White), barevné inkousty (zkoušela jsem jak distress, tak Hero Arts) a razítko (u této techniky je nutné mít silikonové razítko – pro viditelný efekt jsem použila plné razítko s květinovým vzorem). 

Bílým inkoustem si narazítkujeme motiv na kraft čtvrtku. Protože ColorBox schne velmi pomalu (typická vlastnost pigmentových inkoustů), prosušíme jej pomocí horkovzdušné pistole. 


Pak si připravíme barevné inkousty a otiskneme razítko do stejného místa jako je bílý motiv, jen malinko pootočené, aby vytvořilo jakýsi stín, či "ducha" původnímu bílému otisku.


A to je vše :-) Vypadá to velice efektně a je to jednoduché. Svoje přání jsem ještě dozdobila bílým falešným šitím a černým textem "gratulace". 

 

A protože to bylo přáníčko na přání :-) doplnila jsem jej magnetickou záložkou. Záložku jsem vytvořila z bílé texturované čtvrtky a na ozdobu jsem použila motiv, který je na přáníčku.


Vroubkované výseky jsem nalepila na konce papírového proužku a zespod jsem záložku opatřila magnetickou fólií. Fólii lepím na záložku tak, že si přilepím jednu část magnetu na záložku, druhý kus magnetu dám na první a nalepím na něj druhou část záložky. Je to proto, že i když jsou oba kusy magnetu zcela totožné, "nepřilepí" se nikdy tak, aby byli přesně na sobě. Na detailní fotce je to dobře vidět. Pokud jste si na začátku na fotografii všimli kolečka, nakresleného tužkou, byla to moje značka, kam bude umístněna záložka :-) Značku jsem později vygumovala.


A přání s milou pozorností bylo na světě :-)

pondělí 26. srpna 2013

Project Life - z Lucčina alba

Foto a text: Lucius

Když jsem četla článek od Didi, proč se s takovou vervou vrhla na Project Life, připadalo mi, že jsem to snad psala já. Od prvního růžového fotoalba uplynulo pět let a bylo potřeba ještě jedno modré... Ale času nebylo nazbyt. Takže zatímco jsem kolem půlnoci usínala nad rozdělanou "dvanáctkovou" stránkou z prvních Mattyho vánoc, v šuplíku už jsem měla fotky ze druhých a štos fotek dalších, neméně důležitých. Potácela jsem se mezi pocity "Všechno to vyhodím!" a "Hodí se sem spíš knoflíček světlounce modrý, nebo tyrkysový?"


V té době jsem objevila deník typu Smashe. To už bylo lepší. Bylo to rychlé, úderné, pro mě dostatečně osobní a stíhala jsem ho psát s minimálním zpožděním a s minimem pomůcek. Na naše cestování super. Mám ho ráda a píšu ho pořád i když už ne tak vymazleně. Podle něj se pak dobře vyrábí Life. Přjde mi ale dost osobní. Prostě je jen pro mě, zúčastněné a pár dalších blízkých. Nechce se mi ho ukazovat každému, kdo přijde na návštěvu a spustí: " Jé, kde jste to letos byli? Ukažte nám fotky". A já krom těch, vlepených v Deníku, nemám... Hodně cestujeme, fotíme a tak jsou všichni zvědaví na naše obrázky.

 

No a teď ke "kapsám" jak říká naše Zuzka. Líbí se mi, že na to není potřeba kufr scrap-volovin a hlavně to, že konečně STÍHÁM. Do PL jsem se pustila na chalupě, kapsy a desky nakoupila v papírnictví a že  teda taky zkusím udělat pár stránek, když to ta Didi má takový krásný. 


A tak jsem zasedla a od té doby jedu v "Lifu". Nafotila jsem vám i tvůrčí bordýlek, rozložený na stole, co mi jinak funguje jako přebalovák. Je tam v podstatě úplně všechno, pomocí čeho jsem vyfocené stránky dělala. Doufám, že bude malý brzo bez plen, abych to nemusela pokaždé všechno sklízet :-) 


Taky se trochu bojím, že budu muset přejít na 12x12 stránky, aby se mi tam vešly k sobě fakt všechny fotky, co potřebuji. Nemám stránky po týdnech, ale tak, jak jdou dny za sebou. Zatím mi to vyhovuje, teď v létě pořád někde trajdáme, co bych fotila na konci listopadu, moc nevím. Ale třeba se něco najde. Už se těším na liberecký kurz, prolistovat vaše deníky, nasát inspiraci a zkusit to třebas zas trochu jinak.


Doufám, že za pár (třeba i desítek) let si album vytáhnu ze skříně, otevřu ho a bude to zase tu! Mattyho mokré pusinky, Zuzančin první den ve škole, babiččin výborný rebarborový koláč, levandule, co nám z jara rozkvetly pod oknem. Snad to tak bude. Doufám. Doufám a lepím :-)



P.S. Také pracujete na svém Project Life albu? Moc rádi vaše stránky zveřejníme na našem blogu. Pošlete nám pár fotek, něco málo textu (přibližně v rozsahu dnešního příspěvku) a my vám za odměnu pošleme slevový kupon v hodnotě 200 Kč na nákup v e-shopu www.prettypapers.cz. 

pátek 23. srpna 2013

Project Life - 17. týden

Fotky dělám stále horší a horší, tak snad aspoň ty stránky celkem ujdou :-) Budu muset najít jiné vhodné místo na focení, nebo já už fakt nevím.


Na PL je občas hodně těžké poradit si se spoustou fotek, kdy každá byla pořízená při jiné příležitosti a tudíž spolu absolutně nesouvisí, mají hodně odlišnou barevnost a prostě se k sobě celkově vůbec nehodí. Přiznávám bez mučení, že tady se mi to moc nepovedlo :-) Ale opět - použila jsem VŠECHNY FOTKY, které jsem chtěla, nic jsem nemusela vynechat. Takže si stále stojím za tím, že PL mi naprosto vyhovuje.


Tady jsem se rozhodla pro použití fotky i v kapsičce, kam běžně patří jen ozdobená kartička s označením týdne. Jinam se mi nechtěla vejít :-) Začla jsem na journaling používat samolepicí štítky, text píšu na počítači, nebo na psacím stroji. Ta první možnost je většinou praktičtější, protože v půlce textu pak nezjistím, že se mi věta na štítek nevejde celá, že se mi nevejde slovo na řádek a nejde ani inteligentně rozdělit... Když text píšu na počítači, mám danou plochu, kam se musím vejít a jednoduše přepisuju a zmenšuji tak dlouho, než tam naskládám vše co chci říct :-)


Co já bych do těch kapes dávala, kdybychom neměli před domem vinohrad. Dnes jsem vyvolávala fotky na další tři týdny a zase tam byl :-) To snad na konci roku vydá na celý dokument - vinohrad a 4 roční období.


Poprvé byl u nás v zapadákově FedEx :-)  Pán mě naprosto vyvedl z míry, když k nám trefil. To se nikomu napoprvé nepovedlo, vždy musím polopatě navigovat telefonem (v žádné navigaci naše adresa neexistuje). Jenže on měl uvedený špatný kontakt a přesto dorazil do cíle... Nemůžu si pomoct a stále se mi vybavuje ta část z Trosečníka, jak má Tom Hanks ten jeden poslední balíček a se zpožděním několika let ho doručí, protože na FedEx je prostě spolehnutí :-)

Text na fotku jsem přidala v editoru PicMonkey. Dělám to teď celkem často, je to rychlé, efektní... jen je teda někdy docela oříšek vymyslet nápis bez háčků. Čárky PicMonkey jakžtakž zvládá, ale na české háčky je zatím krátký. Taky už by svět mohl akceptovat to, že háčky existují. Chybí mi ve fontech, u písmenkových razítek, samolepek...


Konečně dorazily tak dlouho vyhlížené a očekávané novinky od mých milovaných Simple Stories. Hned jsem si jednu hromád(k)u musela vytřídit pro sebe...


Z Googlu jsem si stáhla mapku pražského metra a použila jsem ji jako kartičku do jedné z kapes. Petr musel na testy do nějakého školicího centra, kde ještě nikdy předtím nebyl a nějak se mu povedlo po cestě dvakrát nastoupit do špatného dopravního prostředku. V metru si spletl směr (za těch 5 let co je v Praze se mu to ještě nestalo) a pak ještě nastoupil do špatného autobusu :-) Dorazil sice se zpožděním, ale i tak test zvládl na jedničku :-)


Nesmí chybět koláž z Picasy, text je natištěný na samolepicím štítku. Svorka je ze sady Urban Traveler, stejně jako všechny papíry na této stránce.


Na druhé straně jsou převážně fotky z víkendové návštěvy u příbuzných. Zase jeden příjemný den, kterému vděčím Projectu Life. Teta volala na poslední chvíli, jestli nechceme přijet na kafe a na dortík. Vůbec se mi nechtělo, měla jsem pohodu sama doma se spícím Adamem... ale pak jsem si řekla, že fotečky by se hodily :-)


Tahle fotka se Péťovi povedla. Nesměla v albu chybět. Tak jako ty motýli tam úplně nepasují, jsem netušila, že to půjde až tak vidět, ale co už :-) Opravdu své přešlapy už moc neřeším...



Ať žijí samolepky a samolepicí písmenka... 


... a ještě washi pásky!!! Kde by bez nich můj PL byl :-)




Děkuji, že jste sem zavítali a v pondělí se můžete těšit na ukázku z Project Life alba jedné sympatické scrapařky.