Project Life - 17. týden

Fotky dělám stále horší a horší, tak snad aspoň ty stránky celkem ujdou :-) Budu muset najít jiné vhodné místo na focení, nebo já už fakt nevím.

Na PL je občas hodně těžké poradit si se spoustou fotek, kdy každá byla pořízená při jiné příležitosti a tudíž spolu absolutně nesouvisí, mají hodně odlišnou barevnost a prostě se k sobě celkově vůbec nehodí. Přiznávám bez mučení, že tady se mi to moc nepovedlo :-) Ale opět - použila jsem VŠECHNY FOTKY, které jsem chtěla, nic jsem nemusela vynechat. Takže si stále stojím za tím, že PL mi naprosto vyhovuje.

Tady jsem se rozhodla pro použití fotky i v kapsičce, kam běžně patří jen ozdobená kartička s označením týdne. Jinam se mi nechtěla vejít :-) Začla jsem na journaling používat samolepicí štítky, text píšu na počítači, nebo na psacím stroji. Ta první možnost je většinou praktičtější, protože v půlce textu pak nezjistím, že se mi věta na štítek nevejde celá, že se mi nevejde slovo na řádek a nejde ani inteligentně rozdělit... Když text píšu na počítači, mám danou plochu, kam se musím vejít a jednoduše přepisuju a zmenšuji tak dlouho, než tam naskládám vše co chci říct :-)

Co já bych do těch kapes dávala, kdybychom neměli před domem vinohrad. Dnes jsem vyvolávala fotky na další tři týdny a zase tam byl :-) To snad na konci roku vydá na celý dokument - vinohrad a 4 roční období.

Poprvé byl u nás v zapadákově FedEx :-)  Pán mě naprosto vyvedl z míry, když k nám trefil. To se nikomu napoprvé nepovedlo, vždy musím polopatě navigovat telefonem (v žádné navigaci naše adresa neexistuje). Jenže on měl uvedený špatný kontakt a přesto dorazil do cíle... Nemůžu si pomoct a stále se mi vybavuje ta část z Trosečníka, jak má Tom Hanks ten jeden poslední balíček a se zpožděním několika let ho doručí, protože na FedEx je prostě spolehnutí :-)

Text na fotku jsem přidala v editoru PicMonkey. Dělám to teď celkem často, je to rychlé, efektní... jen je teda někdy docela oříšek vymyslet nápis bez háčků. Čárky PicMonkey jakžtakž zvládá, ale na české háčky je zatím krátký. Taky už by svět mohl akceptovat to, že háčky existují. Chybí mi ve fontech, u písmenkových razítek, samolepek...

Konečně dorazily tak dlouho vyhlížené a očekávané novinky od mých milovaných Simple Stories. Hned jsem si jednu hromád(k)u musela vytřídit pro sebe...

Z Googlu jsem si stáhla mapku pražského metra a použila jsem ji jako kartičku do jedné z kapes. Petr musel na testy do nějakého školicího centra, kde ještě nikdy předtím nebyl a nějak se mu povedlo po cestě dvakrát nastoupit do špatného dopravního prostředku. V metru si spletl směr (za těch 5 let co je v Praze se mu to ještě nestalo) a pak ještě nastoupil do špatného autobusu :-) Dorazil sice se zpožděním, ale i tak test zvládl na jedničku :-)

Nesmí chybět koláž z Picasy, text je natištěný na samolepicím štítku. Svorka je ze sady Urban Traveler, stejně jako všechny papíry na této stránce.

Na druhé straně jsou převážně fotky z víkendové návštěvy u příbuzných. Zase jeden příjemný den, kterému vděčím Projectu Life. Teta volala na poslední chvíli, jestli nechceme přijet na kafe a na dortík. Vůbec se mi nechtělo, měla jsem pohodu sama doma se spícím Adamem... ale pak jsem si řekla, že fotečky by se hodily :-)

Tahle fotka se Péťovi povedla. Nesměla v albu chybět. Tak jako ty motýli tam úplně nepasují, jsem netušila, že to půjde až tak vidět, ale co už :-) Opravdu své přešlapy už moc neřeším...

Ať žijí samolepky a samolepicí písmenka... 

... a ještě washi pásky!!! Kde by bez nich můj PL byl :-)

Děkuji, že jste sem zavítali a v pondělí se můžete těšit na ukázku z Project Life alba jedné sympatické scrapařky.