pátek 28. června 2013

Project Life - 11. týden, 2. část

V první řadě se omlouvám za ne moc dobré fotky, fotila jsem stránky v době, kdy tu bylo dost zataženo a jde to poznat.

Protože na jednu dvoustranu se mi události tohoto týdne nevešly, trochu jsem se roztáhla a udělala dvoustrany dvě. Ema totiž měla ve školce velkou slávu, tak bylo potřeba to zdokumentovat :-)

Taky jsem se rozšoupla, co se týká kapes. Nepoužila jsem standardní (říká se jim design A), ale z předchozí porodní stránky byly dané čtverce 4" x 4" a na další fotky se mi hodil mix vertikálních a horizontálních kapes.


První dvoustranu tohoto týdne jsem věnovala pouze samotné chvilce, kdy Adam přišel na svět. Na této stránce jsem použila ostatní fotky z porodnice. Opět byl docela oříšek poskládat fotky tak, aby v pravidelně dělených čtverečcích vypadaly alespoň trochu nepravidelně :-) Chaos jsem sjednotila použitím jednotného podkladu ve většině kapsiček.


Tady mě překvapila rychlost, jakou se Adam dostal z porodního sálu, přes dětské oddělení a kontrolu, oblečený a zabalený do rukou Petrovi.


Sladké spící miminko. Návštěvy si stěžovaly, že mu za celý týden neviděly do očí, pořád jen spal. Cedulka od Tima a nesmí chybět mini-svorky. Už jste si pořídily toho koníka??? :-)


Veselý podkladový papír ze sady Boy Crazy od MME, červená svorka je z kolekce My Girl také od MME. Fotku jsem pro větší kontrast opět obtáhla tenkým černým fixem.


Jednoduchá koláž vytvořená v Picase, ozdobeno jen malou samolepkou a enamelovými tečkami.


Razítko Keta je Stazonem natištěné na pergamenový papír (vellum), kartička je ozdobena kouskem washi pásky a srdíčkovou svorkou.


S touto fotkou jsem trochu bojovala, ale řekla jsem si, že Adámek si zaslouží alespoň jednu fotku s maminkou... No co, byla jsem ráda, že žiju. Přiznám se bez mučení, že jsem se v porodnici ani jednou nemalovala (nééé, ani řasenku!) a česala jsem se asi 3x. Opravdu to byl zážitek nad všechny zážitky... Už nikdy se nechci cítit tak bídně.

Nesmí chybět co??? No přece svorky :-D


Další barevný papír ze sady Boy Crazy, text je natištěný na linkovanou čtvrtku a pro zvýraznění obtažený černou linkou. Pokud by někomu ještě ve sbírce chyběl font psacího stroje, zde si ho můžete stáhnout. Jinak mě moc těší vidět písmo Pupcat, na které jsem dávala odkaz minule, na vašich stránkách a projektech. Vypadá to, že se vám taky zalíbilo :-)


A .... Pro změnu svorky... Vždyť to říkám, že toho koně budete taky potřebovat...


Kromě svorek jsem si oblíbila kreslené bordury...


Pravá strana s Emičáckou školkovou svatbou. Měli to v pátek, když jsem byla v porodnici. Škoda, že jsem tam nemohla být :-( Použila jsem 2" borduru z kolekce Vintage Bliss od Simple Stories.

 
Nejoblíbenější učitelka - teta Simona, Petrova sestra.


K fotce z "hostiny" jsem chtěla použít vrstvenou samolepku od K&Company, ale byla tak vysoká, že do kapsičky se nedala použít. Fólie se kroutila a nevypadalo to dobře. Tak jsem si řekla, že je to moje album, že kapsičky nikdy přeskládávat nebudu... a že když se to zničí a nebude to k použití, prostě to jen přendám do nového obalu... Samolepku jsem nalepila přímo na plastovou kapsu a na ozdobu si tedy každý může sáhnout. Vypadá to skvěle! A to jsem ještě netušila, že další týden zajdu ještě dál :-)))



Journaling je ozdobený barevným propisotem a celá kartička je orámovaná přerušovanou linkou.


Dnes začínají prázdniny... Přeji vám spoustu skvělých zážitků, perfektních fotek a po večerech sílu a elán na jejich dokumentování! 

Připojte se a začněte svůj PROJECT LIFE hned zítra.

 
P.S. Toto je druhý příspěvek z dnešního dne. Hlasujte prosím o vítězce naší 17. challenge.

17. challenge "Faux Chalkboard" - hlasování

Od dnešního dne až do nedělní půlnoci můžete hlasovat o vítězce naší 17. challenge. Zadáním bylo vytvořit přání nebo scrapbookovou stránku s prvkem připomínajícím klasickou školní tabuli. Jak se to holkám povedlo můžete posoudit sami.
 
1. Andrea Š.

2. Astala

3. Danka H.

4. DdRuz

5. Ilona Č.

6. Katie_25

7. MS Design

8. Stáňa Č.

9. Tomda

10. Zuzana N.

Hlasovat můžete pro jeden vybraný projekt. Svého favorita napište formou komentáře přímo pod blog. Vyhrává projekt s nejvyšším počtem hlasů.

Započítány budou pouze hlasy od uživatelů registrovaných na našich stránkách www.prettypapers.cz. Nezapomeňte svůj komentář podepsat!

Všem ženám děkuji za účast :-)

středa 26. června 2013

Obálka na přáníčko

Minulý týden mi volala kamarádka, že potřebuje darovací obálku na vstupenky do kina. IHNED. Tímto tempem já ovšem nepracuji, tak jsem jí nabídla, že jí do jednoho z už hotových přáníček vlepím malou obálku. Souhlasila.

Z hromádky přáníček jsem vybrala jedno z mých nejoblíbenějších. V naší knize jsem na něm demonstrovala použití alkoholových inkoustů. Zase budu muset vyzkoušet, proužkování mě bavilo...




Z archu pevného pergamenu (vellum) jsem si uřízla obdélník v potřebné velikosti, jeden okraj jsem ozdobila bordurovou raznicí, poskládala jsem z něj kapsičku a vlepila do přáníčka.
 
Potom jsem k ruce vzala arch razítek od Tima Holtze. Moc se mi jednotlivé obrázky líbí a mají takovou akorátní velikost :-) Ke slovu přišla i razítka KETA a samozřejmě washi pásky, bez tech teď nedám ani ránu. Obálka je sice trochu šílená, ale proč ne :-) Kamarádce se líbila a mě koneckonců také. Rozhodně zaujme na první pohled!


pondělí 24. června 2013

Pánské přání pro vinaře

Před hooodně dlouhou dobou mě jedna paní poprosila, jestli bych jí nemohla vyrobit přání pro tatínka k narozeninám. Že prý mají velkou oslavu, tatínek má 70, je vinař (prostě Znojemsko... :D), tak kdyby to mohlo být lehce tematické. A hlavně taky velké!


Jak řekla víno, tak jsem se málem zhrozila nahlas, představila jsem si vintage přání, k tomu hrozen modrého vína, zelené plazivé listy, prostě hrůzu největší... ale nahlas jsem řekla jen "ano". Ona se ta paní vlastně ani neptala, ona mi to oznámila. Prý: "Když děláte ta přáníčka, tak potřebuju jedno pro taťku. Já Vám to říkám takhle brzo, abyste s tím počítala." :-) Docela mě to pobavilo... Ale paní je zlatíčko, tak jsem si řekla, že se s tím poperu. Je to kuchařka u Emy ve školce, vždycky nám dává velké porce, když si tam Petr chodí pro obědy...


A přestože mi to říkala snad někdy v polovině května, dostala jsem se k tomu až teď. Neměla říkat, že to bude koncem června :-) Já prostě pracuju jen "na poslední chvíli", jinak to neumím.  Doufám jen, že to má být fakt až úúúplně na samém konci měsíce - tento víkend - a že mi dnes neřekne, že už to nepotřebuje...


Přání má velikost A5, takže velké nakonec opravdu je :-) Vrstvení rozhodně nepatří mezi mé silné stránky, ale nějak jsem to naskládala...Ta světlá kartička s textem mi tam prostorově moc nepasuje, koukám, že jsem ji mohla dát naležato, ale to už je teď jedno. Doufám, že paní bude spokojená!

Použila jsem nové kovové komponenty, které brzy vložím i do eshopu, a razítko knírku ze sady od Timíka. Ta sada je úžasná. 

Děkuji za nakouknutí!

pátek 21. června 2013

Project Life - 11. týden - jsme v porodnici!

Je to tady :-) Přestože termín porodu byl až 23.3., ze zdravotních důvodů byl naplánován císařský řez. Pan doktor mi udělal nesmírnou radost a operaci napsal na středu 13.3.2013 - DOKONALÉ!!! 

Musím se přiznat, že nad touto dvojstranou jsem si hodně dlouho lámala hlavu. Nechtěla jsem nějakou vyloženě miminkovskou stránku. Událost to byla samozřejmě veliká a bylo potřeba to pořádně "rozmáznout" :-) Protože v tomto albu už výjimečnost této stránky nejspíš nic nepřekoná, bála jsem se cokoli vybrat a použít, aby to nebylo málo "extra". Nakonec nebylo zbytí a prostě jsem to musela rozlousknout, pokud jsem se chtěla pohnout dál.


Barevnost stránek jsem podřídila barevnosti fotek - zelené roušky na sále a žluté kachličky. Tentokrát mi trvalo extrémně dlouho, než jsem vybrala fotky a rozvrhla jejich umístění... Která je ta nej? Líbily se mi všechny, všechny jsou jedinečné... byla to opravdu fuška.

 
Text jsem natiskla na kartičku z bločku od Simple Stories a okolo nakreslila štrafovanou borduru. Protože nikdo kromě mě a Petra (a jasnovidek Irisky a Pampelíny) nevěděl, jestli to bude holka nebo kluk, přišlo mi vtipné použít razítka postaviček (hodně stará sada od Maya Road).

 
Tohle je naše úplně první společná fotka s Adámkem. Na fotce je mimčo sice vidět hezky, ale z mého pohledu byla vidět jen lebka :-) Nemůžu říct, že bych viděla, jak vypadá... Ale tak lepší, než kdyby jim vypadl z ruky :-) 


Haha, pomalu se stává pravidlem, že každou kartičku několikrát předělávám. Většinou hodinu vybírám papíry, ozdoby, razítka... další hodinu skládám nejlepší kompozici... nalepím.... a frrrr - rýýýýýchle odlepím. Jak to prostě vidím hotové a vím, že už to tak zůstane, řeknu si, že to není perfektní a rychle odlepuju, dokud to ještě jde. Momentálně si neumím představit, že bych používala něco jiného, než lepidlo v rolátku. To sice drží dobře, ale pokud je třeba, dá se v začátku celkem snadno odlepit. A navíc je to maximálně rychlé a pohodlné.

Dala jsem si za úkol spotřebovat věci které jsem zakoupila už hodně dávno. Takové ty co už by člověk normálně nepoužil. Tady jsem udala kartonovou korunku, byla myslím z mé úplně první objednávky ze zahraničí. Byla ale taková mdlá a měla na sobě divné žluté kamínky. Ty jsem odloupla a nalepila místo nich stříbrné kovové "perličky". Pořád to vypadalo divně, tak jsem to celé obtáhla černou fixou... Kýč jak bič :-)  A proto jsem si řekla, že to tam nechám :-))) Když už, tak už... 

Ten zbytek se mi ale líbí - Adamův náramek, který mu byl tak volný, že jsme ho skoro ztratili. Jakmile jsem si byla jistá, že své dítko poznám, okamžitě jsem náramek sundala a dala do kabelky, aby se neztratil doopravdy. Co bych dala do alba??? No a doplňuje to krásná svorka od Simple Stories (té mi bylo líto, ale má čestné místo na důležité stránce), kartonová hvězdička od Kety a textilní páska, kterou jsem si dovezla z Anglie, tu si šetřím. Ty barvy jsou úžasné. Podkladová kartička je natištěná razítkem od Jenni Bowlin.


No a tady - to je prostě k poňuchňání :-) Pamatujete jak dávají v porodnici tu obtisknutou nožičku na takovém archu se všemi důležitými detaily... Tak to jsem sváděla velký boj, jestli to mám rozstřihnout nebo ne. Prvně jsem si říkala, že to rozstřihnu na půlku a dám do dvou slotů nad sebou, aby to navazovalo. Ale nějak mi to nakonec nepasovalo, tak jsem si dovolila vystřihnout jen nožku a zbytek vyhodit (mj. to byla reklama na nějaké trapné pojištění). No a výsledek? Vidíte sami. Pro mě maximální spokojenost a nelituju. 

Obě podkladové kartičky jsou od Simple Stories, bordury kreslené bílou gelovkou. Skvěle posloužil papírový metr z Ikea (díky!!!), vrstvenou samolepku jsem si udělala sama.


Neodolala jsem a použila i fotomontáž vyrobenou v editoru. Můžete vyzkoušet sami. Opět vlastnoručně vyrobená vrstvená samolepka...


Na pravé straně mi trochu dala zabrat kompozice. Je těžké na stránce s 3 x třemi políčky poskládat fotky tak, aby nevypadaly poskládané "pravidelně". Pořád jsem přidávala nebo ubírala fotky, až jsem se ustálila na pěti nejlepších. Pro jistotu jsem je ještě nechala vytisknout ve dvou různých velikostech.

Papíry jsem vybírala hodně dlouho - opět jsem řešila dilema mimi/nemimi. Ne že by se mi dětské motivy nelíbily, ale prostě je nechci mít zrovna na své NEJ stránce. Fotky naštěstí byly všechny stejně barevné, takže nakonec zvítězila dokonale ladící sada Bluebell od My Mind´s Eye. 

S políčky jsem si opravdu vyhrála... Papíry mají velikost 6"x6". Z každé čtvrtky jsem si uřízla 4"x4" a co se zbytkem? Nechtělo se mi to nikde schraňovat, odřezků bylo opravdu hodně. Takže jsem nakonec zbylé proužky vzala, poskládala tak, aby k sobě ladily a zezadu je slepila washi páskou. Protože papíry navíc byly s oboustranným potiskem, skládalo se to moc dobře. Stačilo mi tedy jen 5 malých aršíků a vůbec nic mi nezbylo. Využila jsem dokonce i část, která není určená k použití - vrchní část papíru, kde je barevně odlišný pruh (v tomto případě žluté proužky) a bývá tam dírka na zavěšení.


No a tady už lezeme ven :-) Měla jsem domluveného jednoho protekčního fotografa přímo na operačním sále - sanitáře. Byl sice velice ochotný, nicméně ne moc zručný :-( Skoro všechny fotky byly máznuté. Naštěstí byl ale i velice výkonný a vyfotil jich opravdu hodně, takže aspoň bylo z čeho vybírat. 

Váhala jsem, jestli tuto fotku použít. Ale prostě takhle se Adam narodil a já jsem šťastná, že jeho první vteřinu na světě mám zdokumentovanou. Do alba taková chvíle rozhodně patří. Já mám na stránce fotku bez retuše, vám ji raději servíruji trochu upravenou...


Kecy v peci o tom, jaké bylo počasí :-)


Když mi přijde, že bílé okraje fotky na stránce trochu zanikají, obtahuji je tenoučkou (0,1 mm) černou fixou.


Na této dvoustraně jsem poprvé použila nový font písma a moc jsem si ho oblíbila. Od té doby téměř nepoužívám jiný. Jmenuje se PUPCAT a s českou diakritikou si ho můžete stáhnout tady.


Naše milá porodní asistentka...


Adámek už na dětském oddělení na kontrole. Dymo-samolepka od Simple Stories. A nevěděla jsem co dál, tak jsem jen uvázala provázek. Teď mě napadá, že by se hodily nějaké cákance :-) No tak možná až budu dokumentovat to třetí dítě (hahaahaaaaháááááááááá!!!!) Ehm...


Motýlková raznice od Marthy Stewart, vyraženo 2x, obarveno distress inkoustem a podlepeno 1 mm pěnovými polštářky. Provázek místo tykadel...


No a zase svorky... používám je čím dál víc. Dodají takový malý zajímavý detail, nejsou až tak plastické, prostě super...


A tady jsem byla opět statečná a použila další hrůzičky ze své sbírky. Pokud jsem ty lahvičky chtěla někde udat, tak jedině tady :-) Barva seděla, téma taky, šup sem s nimi...


A to je pro dnešek vše... jsem se zase rozepsala, ale tak snad chápete :-) No a mazánek měl minulý týden čtvrt roku, to to letí... Aneb to to nestíhám... mám hotové už jen další tři týdny. Ale pracuji na plánu nápravy. Přemýšlím nad tím, že začnu dělat aktuální týdny začerstva a k tomu ještě každý týden jeden týden staršího data. Držte palce... 

A co vy? Vím, že některé z vás už začly. Plánujete svůj Project Life? Svou první stránku? Léto a prázdniny jsou skvělá příležitost!

Ne všechny jste na Facebooku, kde jsem sdílela hezkou myšlenku (ne vlastní :D), tak si dovolím zkopírovat i sem:

  
Rodné listy dokazují, že jste se narodili.
Úmrtní listy dokazují, že jste zemřeli. 
Scrapbook dokazuje, že jste opravdu žili.

TAK ŽIJTE A SCRAPUJTE!