pátek 31. května 2013

Project Life - 8. týden

Koncem února jsme se opět probudili do tmy. Ne proto, že bychom vstávali tak brzo, ale protože nám opět nešla elektrika a nešly vytáhnout rolety :-) Na dopoledne jsem měla program - návštěvu těhotenské poradny (ha, kde jsou ty časy :D), ale když jsme se vrátili, ještě pořád proud nešel, takže jsme se rozhodli vyrazit do města na oběd. Zjistili jsme ovšem, že tu téměř není kam jít. Skončili jsme v mé oblíbené hospůdce, kam většinou chodíme večer s kamarádkami. A dávám si tu už několik let stále to stejné - úúúžasný nakládaný sýr (střídám kamadet a blaťácké zlato...).

 

Na stránce jsem použila dvě velké fotky, které jsou dost ujeté a nic neříkající, ale mně se prostě líbily. Hrála jsem si v té době ještě stále s novým foťákem a fotila vše. Hlavně ta vrchní fotka byla dost mázlá, focená za rychlé jízdy do kopce (tak prudkého, že jsem čekala, že na tom sněhu pokloužeme zase hezky zpátky dolů...), ale filtry v editoru udělaly své a nakonec jsem s ní byla spokojená a mohla ji použít.

Podklad pravé poloviny stránky tvoří zadní strana čtvrtky, kterou jsem použila na stránce v předchozím týdnu. Je perfektní, že se sem barevně i designem celkem hodila, prostě neutrální.


Použila jsem písmenkové samolepky á la DYMO. Opravdu zjišťuji, že samolepky jsou velký pomocník. Dodají stránce zajímavý akcent, jsou "rychlé", po ruce... A hlavně - nemusím psát!


Další šílené fotečky (viz. níže) - fotím foťák v autě v zrcátku :-) Přišly mi vtipné a zajímavé. Navíc jsem si zamilovala fotky ve stylu Instagramu. Tomu naštěstí zatím odolávám, věřím, že je to další požírač času a navíc nemám tak zajímavé fotky, že bych měla pocit, že je potřebuji ukázat světu, ale líbí se jejich vzhled. Instagramové fotky jsou unikátní tím, že jsou vždy oříznuté do čtverce, z čehož vznikají často zajímavé kompozice. Čtvercové fotky používám čím dál častěji - pokud na fotce vyberu jen jeden zajímavý detail a zbytek oříznu, přestává okolí poutat zbytečnou pozornost a je na první pohled jasné, co jsem tou fotkou chtěla říct nebo ukázat. A pro Leu, aby si nemusela ukousnout jazyk - ano, už jsem si té chyby ve slově elektřina na druhém řádku všimla :-)


Ještě k těm samolepkám - se Simple Stories mi nezbylo, než vzít na milost i anglické nápisy. Mně se prostě líbí :-) Anglicky umím dobře a přiznávám, že album dělám hlavně pro sebe :-) Navíc předpokládám, že mé děti jednou angličtinu také budou ovládat, takže v momentě, kdy je začne zajímat i něco jiného, než obrázky, budou si spoustu věcí umět sami přeložit. Pokud se na album dívá např. moje mamka, stačí jí koukat na fotky a občas si něco přečíst. Prostě mi ty texty často přijdou velice trefné a použití je pohodlné. Vezmu arch se samolepkami a procházím jednotlivá hesla, až najdu přesně to pravé. Tady se mi Choose Happy perfektně hodilo. Přestože jsem byla naštvaná, že nejde elektrika, rozhodla jsem se najít to pozitivní, být happy a vyrazili jsme na oběd do města, kam bychom jinak rozhodně nešli.


Fotka mé lásenky pochutnávající si na poledním vegetariánském (!!! blázen) menu. Oni v této hospůdce maso nedělají, ale já si vždycky dávám nakládaný sýr, takže mi to nevadí. Petr na sýr ale neměl chuť, tak si dal sojové maso na houbách. Ehm... špatné to nebylo, ale sýr je sýr (a maso je maso!) A zase - koukla jsem na arch, hledala nějakou zajímavou samolepku a co jsem nenašla - Cheese :-) Jak výstižné!


Tady jde skvěle vidět, jak oříznutí do čtverce může fotce pomoct. Přestože jsem se při focení hodně snažila najít vhodnou kompozici a dlouho jsem hledala nejlepší úhel záběru, stejně byly fotky takové nijaké. Na stole bylo hodně věcí, rušivé pozadí... opravdu nic moc. Ale po oříznutí bylo na fotce jen to, co jsem potřebovala a v perfektní kompozici. Chtěla jsem vyfotit svůj oběd a na fotce mám opravdu jen svůj oběd, co víc si přát :-)

No a nesmí chybět co? Moje oblíbená Smash páska Like This - je nenahraditelná :-) Momentálně je sice vyprodaná, ale během cca 10 dnů bude opět skladem.


Přikládám originální fotky, posuďte sami... Připomínám, že veškeré fotky na blogu jsou klikací a můžete si je prohlédnout zvětšené.



Tady už je pravá strana. Hlavním námětem je opět Emičák. Bez ní bych asi neměla o čem psát :-) Poprvé jsem použila vertikální uspořádání kapes a přijde mi to zajímavé. Určitě je budu používat častěji. Jsou z této sady od Echo Park (super je, že sada obsahuje i dvě kapsy na klasické 12" stránky, takže jsem si po roce konečně mohla vložit své jediné dvě hotové 12" stránky do kapsy a nemusí se už válet nahoře na skříni).


Ve školce děti vlastnoručně plácaly a pak pekly výborné preclíky. Chutnalo to jako hospodské tyčinky, jen byly mnohem měkčí. Výborné.


Když jsem fotila nemocnici, připadala jsem si jako vééélký exot, hlavně s tím megavelkým foťákem. Ale od té doby, co dělám Project Life a POTŘEBUJI zdokumentovat i různé "nestandardní" situace, začíná mi být celkem jedno, co si lidé okolo myslí. Život nejsou jen narozky a Vánoce, že?


Tady jsem si připadala přinejmenším stejně divně. Potřebovala jsem vyfotit Emu poté, co se nám poprvé v životě ztratila :-) Musím se naučit k focení víc používat svůj chytrý telefon. Je podstatně méně nápadný!


Účet z cukrárny, kam jsme Emu vzali po nepříjemném vyšetření, tvoří skvělý doplněk. Jo a tady jsem objevila kouzlo miniaturních svorek... Vřele doporučuji pořídit si do své scrapstáje malého koníka. Vše připevníte "vcukuletu" a nevypadá to tak placatě, jako když lepíte klasicky páskou. Otřesné mázlé fotky jsem hodila do retro stylu, přebarvila a rázem jsem je mohla použít :-)



Tato fotka je tak trochu o ničem, ani nevím, co jsem fotila, nebo zkoušela, ale prostě jsem ji ve složce "8. týden" měla... Myslím, že jsem zkoušela funkci rozostření pozadí, ale ono se mi nějak rozostřilo skoro všechno :-) Měla ale takové zajímavé nasvětlení a po oříznutí vypadala dobře. Zaoblené rohy a srdíčková digi-samolepka z ní udělaly mou srdeční záležitost (já nevím, proč všude cpu ta srdíčka, viz. např. kapsa z Aska, ale mně ty srdíčka přijdou takový miloučký...) Rozhodla jsem se ji tedy použít a vyjádřit to, jak Ema strašně ráda maluje. 


A to je vše přátelé... (co co co co co jééé? to mám přece přece říct já... no tak to řekni... tádydádádádýdádá...a to je konec přátelé!... to neznáte? ehm, nevšímejte si mně, je lehce po půlnoci a už se vidím v posteli). 

Takže - kdo dočetl až sem, podepsat v komentáři! Zasloužíte odměnu, protože tak dlouhý post jsem snad ještě nenapsala a vy asi ani nepřečetli. Jak by řekla Irena - kecy v peci :-) Pokud těch keců bylo až příliš, příště třeba v článku nechám jen fotky, klidně si řekněte... Každopádně ze všech komentářů, které se pod příspěvkem objeví do nedělní půlnoci, vylosuji v pondělí jednoho z vás, kdo vyhraje slevový kupón v hodnotě 300 Kč na nákup jakéhokoli zboží z nové kolekce I Heart Summer od... Simple Stories :-)

A ještě dotaz - jsou pro vás velké fotky pohodlnější? Nebo je to s nimi méně přehledné a raději si je rozkliknete? Blog je psaný pro vás a záleží mi na vašem názoru...

Dobrou noc a dobré ráno!

P.S. ještě to po sobě čtu, abych vychytala chyby... a čím blíže k ránu, tím je to veselejší... asociace myšlenek je někdy kouzelná... k textu "podepsat v komentáři" mě napadlo jediné - piš piš piš, nebo tě sní myš... taky jste to psali svým dopisovacích kamarádům a kamarádkám? :-D Kde jsou ty časy...

28 komentářů:

  1. Článek je super!! Já myslím, že to povídání k tomu prostě patří a musím říct, že jsem se u čtení i nasmála :) Samotné fotky jsou taky super, ale pro dokreslení ten text prostě "musí" být :) A já čím dál tím víc přemýšlím, že se do Projectu life taky pustím :) Díky za inspiraci.

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem na konci! A musela jsem se usmát nad Tvojí poznámkou :-)) Fotky mi vyhovují, tak jak jsou, já si je pak všechny postupně ještě jednou prohlédnu zvětšené :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vždycky jsem byla zastáncem klasických 12" stránek a "dělené" kapsy mi nic neříkali. Jak ale postupně zveřejňuješ Project Life, tak mě to čím dál víc strhává..... :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak ještě s podpisem :)
    Jo a ty tvoje komentáře k článku rozhodně patří a mám je ráda. Takže rozhodně nic neměnit.

    OdpovědětVymazat
  5. Také jsem přečetla celé. Tvůj projekt je super, máš vše krásně zdokumentované, líbí se mi a těším se na další stránky!

    OdpovědětVymazat
  6. Moc se mi líbí, jak děláš Project Life.Fotky jsou moc pěkné a líbí se mi ty texty psané v PC.Super dokument, ani to nepotřebuje výrazně zdobit.

    OdpovědětVymazat
  7. Dočetla jsem až do konce. Bez komentáře by to nebylo ono, obzvlášť ve tvém podání je bezkonkurenční. Obdivuji tvůj styl, a jak to všechno zvládáš dokumentovat. Moc pěkný!!

    OdpovědětVymazat
  8. Didi, nejen že jsem dočetla do konce, ale četla jsem jedním dechem. Tvé poznámky k fotkám jsou nezbytné. A fotky rozklikávám.
    A k piš piš piš.... no jéje - hned mi naskakují další hlášky z dětství jako: Pane pošťák, to chce klusa, tuhle holku čeká pusa :-)))))))

    OdpovědětVymazat
  9. Musím se přidat k ostatním - nejen že jsem dočetla, ale četla jsem s velkou radostí. Ač mě nikdy nelákalo nic než třicítkové stránky do alba, Tvůj Project Life mě inspiroval k vlastní "tvorbě do kapsiček"... ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Tak jasně že jsem to dočetla až do konce :-)) Když už tak pořádně od začátku do konce tjádydádydá :-) To bude krásná vzpomínka, když jsou děti malé, tak to hrozně rychle uteče a je potřeba to zapsat. Některé kecy v peci za to přece stojí :-)) těším se na další!

    OdpovědětVymazat
  11. Když vidím tvůj Project Life tak mne moc mrzí, že už nemám malé děti. Líbí se mi. A bez komentů by to nebylo ono. To tomu dodá tu správnou šťávu.

    OdpovědětVymazat
  12. Taky jsem dočetla až do konce a říkám si, kolik jsi toho za tu dobu sepisování vypila:-D Omlouvám se, ale ten konec byl hodně zábavný. Super. Stránky máš krásné. Mám pocit, že do Projektu life bych neměla průběžně co dávat, ale tak jsi mě naladila, že prázdninový spáchám! a už se na něj těším.Větší fotky mi nevadí, aspoň pak nemusím rozklikávat.Tomda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tomdo, jsi na to kápla :-) Včera byla dlouhá noc a odměnila jsem se svým oblíbeným ginem s tonikem. Ale jen jedním, takže tím to nebylo. Ale měla jsem takovou veselou náladu kvůli něčemu jinému, tak mě prostě napadaly "věci" :-)

      Určitě se do toho pusť! Ani já nemám až tolik čím plnit (nic zajímavého neděláme, nikam nejezdíme atd.), ale ono se to vždycky nakonec nějak vytříbí. Fotím kytky venku, déšť na terase, přinejhorším použiju tu "vycpávkovou" kartičku od Simple Stories. No a nebo jako minulý týden - udělala jsem 6. a 7. týden dohromady jen na jedné dvojstraně, přičemž v 7. týdnu jsem vůůůbec neměla o čem psát a taky to nějak dopadlo...

      A už jsem roztřídila fotky z 2011 a 2012 a ráda bych z nich udělala měsíční dvojstrany.

      Jinak je úžasné, jak se to album plní, je to takové povzbuzující. A když vím, že na hotový Project Life za 1 rok jsou potřeba většinou dvě alba, je to tááák vzrušující (ehm, to by řekly Američanky, sooo exciting). Prostě já, která nikdy neudělala žádnou (tedy 2, pardon) scrap stránku, budu mít na konci roku dvě plná alba, to je úžasná představa :-)

      Vymazat
    2. To víš, někdy stačí toho alkoholu i málo:-) ale pokud je ještě další důvod k radosti ze života, je to krásné a tak to má být! Moc ti to přeju.
      Projekt mi přijde smysluplnější, když jsou děti, tam přeci jen je víc vidět, jak rostou a "něco se děje". U nás není ani tak nuda, pořád někde lítáme, ale jsou to spíš většinou takové nepodstatné záležitosti. A tak scrapuju jenom opravdu ty významné. No, na těch prázdninách to vyzkouším a třeba mě to pohltí jako tebe...uvidíme:-) Každopádně tvé stránky pro mě budou dobrou inspirací, pokud dovolíš:-) Tomda

      Vymazat
  13. S pobavením jsem celé přečetla...pokračuj i s texty, je to tak osvěžující, číst tvůj komentář, jak co vznikalo. Velké fotky mi vyhovují a v druhém kole čtení si je pak rozklikávám a soustředím se jen na ně...takže neměnila bych styl...

    OdpovědětVymazat
  14. Hezký dn Didi, také jsem dočetla až do konce.. super reportáž :)) project life sleduju od začátku a vždycky mě překvapí, co se v tom týdnu stihne stát :)) a čtvercové fotky jsou suprový.. Katka

    OdpovědětVymazat
  15. Já už chválila, ochala a achala... a přečetla jsem všechno, do posledního slovíčka a jsi mě načala...Já fotím hodně...mám připravené obří album jen na jednu dovolenou a tohle mi přijde lepší...No co ti budu vykládat jsem načatá.... teď už jen vyzkouším, jestli se mi chlívečkové obaly vlezou do alba...a jdu do toho..třeba se mi konečně podaří to zpracovat. Těším se na další stránky a tvé komentáře. Fotky mi vyhovují...ráda to všechno prozkoumávám do detailů...:-) Jen by jsi mohla dávat překlady anglických textů do zázvorky...Jsem jazykový neználek...a každé slovo musím projet překladačem :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Mě se to takto líbí :) Tvůj projekt Life čtu ráda a vždy až do konce. Myslím, že bez těch vysvětlovacích vět by to nebylo ono. Nejvíce se mi dnes líbí věta "pořídit si do své scrapstáje malého koníka" :o). jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat
  17. Do konce jsem dočetla, (tjádydádydá)
    od smíchu jsem rozkvetla. (tjádydádydá)
    Tvoje poznámky jsou skvělé,
    lehce cáklé, neotřelé.
    Je vidět Tvůj vřelý vztah
    k rodině a scrapu. Ach.
    Project Life si dělám taky,
    hezkých fotek, těch mám mraky,
    proto dík za inspiraci,
    obchod, blog - Tvou dobrou práci.
    Snad budu mít brzy čas
    nakouknout sem zas a zas.
    PetraKV

    OdpovědětVymazat
  18. Krása!!! Dočetla jsem do konce a musím říct, že Project life se mi začíná čím dál tím víc líbit- uvítám každý další článek ;o) Markéta V.

    OdpovědětVymazat
  19. Tož můj post bude z mnoha důvodů mimo soutěž - s foťákem asi nikdy nebudu moc kamarád, stránky nedělám, atd, atd... S focením si neumím moc poradit, tudíž mě to nebaví. Navíc trpím představou, že si všechno buď užiju NEBO to vyfotím... Zkrátka alba nebyla, nejsou a nebudou mou prioritou. Ale dokážu ocenit, pokud to někdo umí a je z jeho(její) práce vidět, že ho(ji) to baví. :)
    Zaznělo to tu několikrát - Project Life i alba mají jistě největší cenu dělat tehdy, kdy jsou děti menší(což beru jako další možnost, nač se vymluvit :)...).
    Takže přeju Dáše i všem ostatním "ProjectLifeujícím" (hezké české slovo) hodně dobrých snímků, veselých zaznamenáníhodných příhod a inspirace! :)

    OdpovědětVymazat
  20. Super stránky! :-) Držím palce ať vytrváš!

    OdpovědětVymazat
  21. Project Life je skvělý, moc se mi ta myšlenka líbí, ale myslím si, že to využiju možná až s prvním dítětem, což je ještě dost vzdálená budoucnost :)

    OdpovědětVymazat
  22. Téda tolika komentů, to už asi číst nebudu :o))) ... jen hlásím, že jsem dočetla do konce a velké fotky se mi líbí... Jen tak dál a houšť.

    OdpovědětVymazat
  23. Přečetla jsem celé a líbí se mi to mooooc !! A nemyslím, že je to tím rumíkem co tu popíjím :))
    Děláš to krásně a já obdivuju tvou kreativitu a výdrž !!
    Už se těším, až to na nějakém srazu uvidím na živo :-))
    Já včera poslala vyvolat fotky za březen a duben a musím taky pokročit !!!

    OdpovědětVymazat
  24. :D Tvůj ProjectLife sleduji od začátku, jen někdy stihnu bohužel až dva týdny dohromady:( Fotky rozklikávám tak i tak, abych zkoukla detaily, i když je máš pak zvětšené dále v textu. Čtu vše a ráda, tož piš! Taky se mi hodí odkazy na použitý materiál, co máš v e-shopu. Kdybych tu věc náhodou nutně potřebovala:)Maruška-astala

    OdpovědětVymazat
  25. Didi, obdivuju tvou nepřetržitou práci na Project Life, je to rozsáhlé a náročné dílko :)
    Máš to krásně zpracované!!! Parádní kometáře...hezky se to čte.
    Je to taková vaše rodinná kronika...!
    Fotky si prohlížím taky až na konec zvlášť, takže asi jak to je mi to rovněž vyhovuje :)
    Už se těším na další díl :D

    > valilu

    OdpovědětVymazat
  26. Milá Didi,
    asi už nenapíšu nic,co zde nezaznělo...ale i já musím Project Life pochválit. Milé,krásné, s láskou tvořené a rozhodně inspirující!!! Jednou budete mít všichni krásnou památku na dny všední i nevšední... I já patřím mezi ty,co nejdřív čtou a pak se k fotkám vrací,a rozhodně bych nic neměnila. Tohle dílko je báječné :) Andrea S.

    OdpovědětVymazat