PROJECT LIFE S DIANOU... Život je WOW! + rozloučení

Je pátek, a to znamená, že je den pro Project Life... Alespoň na blogu Pretty Papers. Poslední dny byly takové až podzimní, a tak mám dobrý důvod vám ukázat svou další podzimní stránku. Vznikla opět ze skvělé kolekce Cedar Lane (Pink Paislee), jako ty v mém předchozím příspěvku, ale přesto je úplně jiná. Zvu vás do svého alba a do Žďáru nad Sázavou...

Už podruhé jsem v roce 2016 vyrazila kurzovat do Žďáru nad Sázavou. Po cestě z Prahy na Vysočinu máme po cestě tetu a za Žďárem zase babičku, takže z kurzu těží nejen tvořivá komunita, ale taky moji příbuzní :-) Jen teda naše auto vždy úpí naloženo po střechu scrapovým materiálem. A Honza, který se vždy bojí v autě nechávat věci, je zase úplně v klidu, protože "Kdo by kradl papírky, že jo?!?" No, já bych věděla, kdo by je kradl... Zatím jsme ale žádného zloděje - scrappaře nepotkali...:-)

Jedu stále ve stejném stylu, takže nemohla chybět souhrnná fotka, která mi umožnila "nacpat" na stránku ještě o 3 fotky víc! A to se vyplatí! Současně se mi na ní vejde i journaling, i když u toho dolování vzpomínek po roce se občas dost zapotím. Fotky ale naštěstí dost pomáhají, i ty, které se do alba nakonec nedostanou. Zásadně je nepromazávám, protože v nich nacházím tolik zapomenutých příběhů!

Kdo jste byl, i kdo jste nebyl ve Žďáru nad Sázavou, určitě víte, že nad městem je Zelená hora a na té hoře krásný kostel sv. Jana Nepomuckého, který je památkou UNESCO. Ten si zasloužil velkou fotku do velké kapsičky a nakonec jsem se rozhodla plácnout se po rukách, které šmátrali v krabičce se samolepkami a nechat ho jen tak. Protože bylo pondělí, zámek pod horou byl zavřený, takže máme ve Žďáru i příště co objevovat.

V prostorách kolem kostela jsme ale byli úplně sami, a tak jsme se rozhodli si udělat pár hezkých fotek. Oprýskané zdi v podloubí nám vytvořily krásné kulisy a přes počáteční křeč (Honza) a snahu dělat při focení zase nějaké srandičky (já) jsme nakonec udělali spoustu prima fotek.

A já jsem pak běžela kurzovat - kapsičky na stránce nejsou tak úplně chronologicky, to jste si ale všimli, nicméně účel (dodělat další stránku) světí prostředky. A tak je to tak jak to je...

I Honza se nechal strhnout a musím říct, že jeho fotky jsou jedny z mých nejoblíbenějších, které jsme spolu vyfotili, a zřejmě je nějakým způsobem zabuduju na titulní stránku dalšího alba... No, nejvíc mě ale samozřejmě baví ta s rozcestníkem... Život by se prostě neměl brát moc vážně, co myslíte?! :-)

Miluj kombinování malých a velkých písmenkových abeced. Bohužel ta světlý nebyla na kartičce příliš vidět, a tak jsem zatajila dech a jala se obtahovat. A dobrý, mohla jsem si oddechnout, dopadlo to skvěle, si myslim já... :-)

Taky občas máte před sebou hotovou stránku, držíte v ruce třeba razítko a říkáte si, že až ho obtisknete, bude to buď superskvělý, nebo zničíte celý layout a tříhodinovou práci?! :-D Mně se to děje docela často...

Cestou do Žďáru jsme ještě stihly kouknout se na sochy v nedaleké vesničce, bohužel vám vůbec neřeknu, jak se to tam jmenovalo. Ale cestou ke Žďáru to nemůžete přehlídnout, protože ten kůň, co mu Honza "píchá" do oka, je asi dvoumetrový... 

A poslední fotka zaplnila taky celou kapsičku a vlastně tak nějak vyjadřuje to, co mě napadá každý den... život je "WOW"!

No, a jsme na konci. Nebudu to dlouze protahovat, ale tohle je můj úplně poslední článek tady na blogu Pretty Papers. Nastal čas, kdy cítím, že potřebuji zase tvořit sama pro sebe z vlastních impulzů, které se neřídí měsíčním blogovým kalendářem. Ze scrapového světa dozajista nezmizím, ale cítím, že potřebuji víc odpočívat a méně pracovat - a papír teď pro mě prací byl - a mít teď čas a klid na další důležitá životní rozhodnutí.

Pokud jste dočetli až sem, chtěla bych vám všem poděkovat za setkávání tady, vaše komentáře a postřehy, za to, že jsem měla motivaci tvořit a zlepšovat se a vymýšlet stále něco nového, co by vás bavilo číst. Vždycky jsem se snažila, abyste po přečtení mých článků měli pocit, že jediné, co musíte, je mít radost ze života, ať už v něm papír bude nebo ne. Snad se mi to dařilo a moje stránky pak byly hezkou estetickou kulisou pro energii, kterou jsem vám skrze ně chtěla posílat.

Holkám z design teamu děkuji za nová přátelství a skvělou spolupráci. Jste neuvěřitelné, protože vždycky, když už jsem myslela, že ve scrpabookingu nemůže nikdo vymyslet nic nového, vy jste přišly s nějakým skvělým projektem. Klobouk dolů, mám vás ráda!

A v neposlední řadě, respektive spíš v té první, děkuji Didi, která si mě vybrala do svého týmu a se kterou se mi skvěle spolupracovalo, jako po pracovní, tak po lidské stránce. Oslovila mě v době, kdy jsem byla hodně nemocná a potřebovala jsem jakýkoliv impulz, abych se z toho nezbláznila. A tak jsem se chytla téhle příležitosti a držela se jí ze všech sil. Strašně ráda bych řekla něco víc než děkuji, ale češitna takové slovo nemá. Zachránilo mi to život. Tečka. Díky tomu se teď také můžu vrhnout do jeho další etapy, ať už to bude etapa jakákoliv. 

Přeji blogu Pretty Papers, ať je i nadále plný inspirace. Konečně, i já se těším na to, až zase budu hltat příspěvky od holek a účastnit se challenge.... :-)

Vám všem pak přeji hlavně hodně zdraví a elánu do všech projektů, do kterých se pustíte. 

Ať jsou vaše "knihy útržků" plné famózních okamžiků!

Bylo mi tu moc fajn, s láskou,