PROJECT LIFE S DIANOU... Kondenzovaná dovolená

Ačkoliv poslední dobou zápasím s tím, vydolovat čas i pro to nejzákladnější tvoření, stále neopouštím myšlenku vytvořit pro naše delší výlety a dovolené speciální alba. A v tu chvíli vyvstává klasická otázka, kterou jste určitě všichni taky už někdy řešili: "Jak se s týdnem stráveným na dovolené vypořádat ve velkém albu?" Už vloni se mi osvědčila "kondenzovaná metoda", a tak nebylo třeba vynalézat nic nového, jen vymyslet, jak si zbytek stránky dozdobit.

Abych hned na začátku objasnila termíny, pod pojmem "kondenzovaná metoda" si představte kapsu designu A, ve které bude každá větší kapsička obsazena koláží fotek z vaší dovolené, zatímco malé kapsičky poslouží jako prostor pro vaše hrátky s papírem.

Kondenzovaná byla ale i naše dovolená. Navštívili jsme Slovenko, Levoču, Spiš, Ráj, no prostě úplně ten východní cíp, a po pár dnech jsme zase přejeli zpět, abychom prolezli Beskydy, navštívili Olomouc a další překrásná města a místa. To vše v 6 dnech. Navíc, kdyby mi před deseti lety někdo řekl, že pojedu na dovolenou s rodiči a sama jí navíc zorganizuji, asi bych se mu vysmála. Ale víte co? Bylo to naozaj super! :-)

V prostřední části stránky jsem se vyblbla. Chtěla jsem, aby vyjadřovala, tu směsici pocitů, které jsem z výletu měla a ač to může vypadat, že ji lepil umělec notně posilněný nelegálními návykovými látkami, který vidí růžové skoro-jednorožce, původní záměr se mi povedlo dokonale naplnit.

Koláže jsem si připravila v programu PicMonkey a texty jsem pak do nich vkládala v Adobe Photoshopu, každopádně zvládnete to i v PicMonkey Editoru. A aby dovolenková dvoustránka plná koláží nepůsobila ještě víc hekticky než musí, proložila jsem ji velkým layoutem. Ten jsem vyrobila už loni v září na workshopu v Německu, nicméně chronologicky patřil na dovolenou, a tak přišla konečně jeho chvíle.

Ten samý proces se odehrál na opačné dvoustraně. Tentokrát jsem zvolila trochu jinou barevnou paletku, nicméně materiály byly opět z kolekce Take Me Away (Pink Paislee)

Rozříznout rámeček uprostřed byl klasický "milestone", tedy česky chvíle, kdy se rozhodne, jestli se vám pod rukama vyklube poklad nebo to celé hodíte do koše. Díkybohu se mi povedla ta první varianta a nad výsledkem jsem si mohla "skromně"povzdechnout "ach"... :-)

Malý medailonek s nápisem "víra je větší než strach" stejně jako nápis na poslední kartičce se váže k překonání mojí fóbie z výšek a žebříků. S tímhle panickým strachem ze šplhání kamkoliv bych měla zajisté pracovat. Doteď si ale nejsem úplně jistá, jestli by to mělo být na řetězových ferratech a 30m žebřících mezi převisy v údolí Hornádu... Spíš asi ne... :-)

Ze Slovenksa jsme se přesunuli do Beskyd, pod hřebeny do nádherné dřevěného srubu. A víte, co na něm bylo nejvíc nejnádhernější? Že jsme tam byli naprosto bez signálu. A když už i můj Honza začne číst knížky, tak to je co říct... :-)

A tak jsme sbírali a sušili houby, hráli karty a člověče, skákali po balících slámy, schovávali se pod lopuchy, opalovali se, mokli, a mezitím se cpali tím nejlepším horským kyselem (zelňačkou), pro které jsme neváhali dvakrát po sobě vyšplhat až na hřeben na Kohútku. A já jsem měla pocit, že už nikdy nechci zpátky do civilizace...

O naší dovolené by se toho dalo napsat ještě mnoho, ale my jsme tady kvůli scrapbookingu, a tak si radši letos zajeďte na nějakou podobnou někam, kde nezvoní telefony... ;-) A třeba se vám bude hodit moje "kondenzovaná" varianta pro její zpracování.

S láskou a chutí na zelňačku Vás zdraví