INSPIRACE... MOJE PRVNÍ

Dnes opět otevírám okénko do minulosti. Tentokrát do té nejvzdálenější, ukáži vám svoji první stránku vůbec. Mému scrapbookovému koníčku předcházela touha archivovat krásné fotky mému krásnému děťátku a to co nejkrásnějším způsobem. Když jsem se tedy vzpamatovala z toho, že jsem máma, hledala jsem jako první nějaké hezké album. Velké tlusté knihy se sloníky a medvídky, co nabízel trh, se mi dost příčily. Našla jsem firmu Semikolon a hned věděla, že jejich Digital and Classic Album je přesně ten formát, co potřebuju. Stránky lze vyjmout, přeházet, doplnit jiné, desky jsou plátěné, ve spoustě barvách a ta mašlička! Začala jsem červeným albem a hned pokračovala žlutým a oranžovým.

Dnes mám 8 různě barevných alb. Dvě (fialové a hnědé) jsou teď na prázdninách na venkově, kde se snažím trochu tvořit. Předsevzala jsem si, že tento formát budu dělat do Šárčiných 10 let, ale poslední dvě alba se mi nedaří sehnat. Ač je Semikolon firma německá, příliš nekomunikují a na evropském trhu již Digital and Classic Album není k mání. Ale hledám a zkouším jiné zdroje.

A je to tu. Píše se rok 2013, konkrétně duben a já úplnou náhodou objevuji e-shop Pretty Papers. A jsem ztracená. Má představa o jednoduchém albu pouze fotografií a trochou textu bere za své a já objednávám samolepky a pár papírů z kolekce Harves Lane od Simple Stories. Ten pocit jak vylupuji první samolepky z aršíku a cítím tu vůni nových papírů, to nikdy nezapomenu:)).

Žádná velká práce to tehdy nebyla, ale i když to tak nevypadá, stránku jsem promýšlela. Jsou to nakonec dvě fotky vedle sebe, text a ozdobené samolepkami. Dalo mi to zabrat, nechtěla jsem to pokazit:)). Pak jsem si troufla hned na další a použila vzorovaný papír. Opět velmi decentně:)

S jídlem roste chuť, a tak jsem si dala ještě jednu. Papír jsem samozřejmě musela pokrátit na menší formát a tehdy jsem do papíru prostě udělala dírky a svázala. Dnes dávám všechny stránky do protektorů.

Další objednávka na sebe nenechala dlouho čekat a to už jsem se rozmáchla tak, jak mi to jen mateřská dovolila. Následovali kolekce Take a Hike, I Heart Summer, Vintage Bliss nebo 100 Days of Summer. Ty jsem už brala po kompletních baleních:).

Kromě papírových samolepek jsem pak začala používat skalpel a fotky podstrkávat pod vyříznuté motivy na podkladovém papíru. Kompozice žádná velká věda:).

Objevila jsem na Fleru zdroj papírových výseků a naobjednala si asi půl kila všech možných větviček, kvítků a zvířátek. Něco mám doteď:).

Moje první zkušenost s Washi páskami. Zelená puntíkatá také pořízená na Fleru, dalo se koupit cca 50 cm a přišlo mi to nalepené na igelitu:). A šetřila jsem si to :)). Ta cyklistická je jedna z prvních, kterých mám celý koutouček. A pořád ji ještě mám.

A pak přišly kovové svorky a enamelky. Dneska si říkám, že ty, co jsem si z těch kolekcí tak úpěnlivě šetřila bych tam ještě dodatečně nacpala. Té stránce už to ani nepomůže ani neuškodí a já pro ně najdu uplatnění :).

Materiálu jsem tehdy ještě moc neměla, obrázek na kartičce pod proužkovaným okrajem je pečlivě vystřižený a použitý jinde. Pásky jsou různě nastavované a lepené je to nakřivo, ale měla jsem z toho radost a mám ji stále.

A tohle je vlastně první stránka ze které jsem měla obrovskou radost a pocit, že se mi vážně povedla. Už to nebyly jen ozdobené fotky 10x15, ale i malé výřezy, trochu snaphots. Začala jsem trápit tiskárnu a cpát do ní slepené papíry. Zvykla si, ale já už to nedělám kvůli sobě. Jsou to hrozné nervy:).

Kolekce Take a Hike byla na první dojem dost tmavá a měla jsem z ní respekt, ale nakonec jsem ji komplet spotřebovala a zjistila, že některé kolekce můžou velmi překvapit a jiné naopak zklamat.

S každou stránkou jsem si začala hrát čím dál víc. Třeba stáhnout mapu výletu, převést do černobílé, snížit intenzitu na šedou, ve Photoshopu vyznačit trasu a dát to správnou modrou. Stejným odstínem napsat text a to celé natisknout na podkladový papír. Když jsem podkladový papír dávala do tiskárny, měla jsem bílým papírem zamaskované jízdní kolo tak, aby se na něj mapa nenatiskla.

Pak jsem si teprve mohla sáhnout na ozdoby a fotky. Než jsem tedy šla vůbec něco lepit, předcházela tomu složitá digitální příprava. To jsem časem také přehodnotila, víc mě to prudilo než bavilo. Ale zase jsem si zvykla na fakt, že stránku prostě na jedno posezení neumím tak, abych byla spokojená.

A zamilovala jsem se do vyvolávání velkých fotek.

A objevila Pic Monkey a fakt, že opravdu pestré papíry nemohou mít mnoho ozdob. Jak jsem vytvářela efekt polaroidu se ani neptejte, to by jste to četly do půlnoci :).

Ať už to dneska vypadá jakkoliv, o tom, že bych něco předělávala jsem nikdy neuvažovala. Jednak toho mám stále příliš mnoho nehotového, než abych řešila co bylo, a pak mi to přijde jako skvělé svědectví té doby. Fotografie samozřejmě, ale i ten způsob, jak jsem si s nimi poradila. A jak krásná, intenzivní a náročná byla doba mateřské "dovolené".

Jdu tu svoje děťátko vykopnout od tabletu a vy napište, jaká byla vaše první stránka. Kdy? Jaká značka? Jaká kolekce?

Těším se na příště!