PROJECT LIFE S DIANOU... Užívej dne!

V úterním příspěvku jsem vám ukázala, jak jsem zatočila s první půlkou kolekce Carpe Diem od Simple Stories. Je barevná a výrazná, prostě všechno to, čemu jsem tenhle rok, chtěla v Project Life říci NE! Místo toho jsem i druhou půlku sady spotřebovala bez mrknutí oka téměř do poslední samolepky. A jestli i vás barvy nabíjí, tak rozhodně nepřepínejte, protože tohle je energetická bomba! :-)

Protože stránky jsou vytvořeny pouze a jen z téhle kolekce, mám ten luxus vám dnes povyprávět, co se u nás dělo 3. a 4. týden tohoto roku.

Třetí týden v lednu byl klasický týden, který navíc pro nás začal až v půlce, neb jsme do úterý byli na horách. A znáte to, po dovolené smršť v práci i ve škole, a tak bylo jasné, že budu muset fotit "každodení rutinu", jinak do alba nebude co dát.

Takže první den, fotka dveří do práce. Zajímat by vás ale spíš mohly ty úžasné transparentní samolepky Carpe Diem, které původně patří do diářů, ale i v PL albu je ale určitě užijete.

Tuhle kulišárnu do malých kapsiček jsem vystřihla z třicítkového papíru Pencil It. Protože další okénko je věnováno výuce ve škole, zdálo se mi to dokonalé. A bílá gelová fixa tenhle můj nápad dotáhla do finiše.

A tady už je moje poslední hodina pro 1. pololetí a vlastně pro celý rok. To je vždycky smutný, alespoň pro mě. Nepředpokládám totiž, že by děcka truchlili po středečních odpoledkách :-) A vpravo sháníme boty. Zjistila jsem, že chlapi (nebo alespoň ten můj) jsou ještě vybíravější než ženy, a tak jsme po třech hodinách odcházeli s prázdnou s vidinou, že to budeme muset absolvovat v budoucnu znova.

Tohle je moje oblíbená kartička, v lednu jsem se totiž konečně dostala ke čtení. Tedy dostala. Prostě jsem si na něj udělala čas - ano, někdy je to opravdu tak prosté, že prostě jen místo hodiny bezcílného brouzdání po internetu zalezete ke knížce.

No, a nakonec běžky. Už jste totiž někdy v Praze vylezli na chodník, obuli lyže a šli se sklouznout kolem Alberta, zastávky MHD až na nedaleké pole? Lidi na vás sice trochu divně koukají, ale my jsme si s taťkou užili kopec legrace. A navíc si parádně zalyžovali.

Ještě nemáte dost? To je dobře, protože nás čeká ještě další týden...

Ten začal opravdu dobře. V našich podzemních garážích jsme totiž objevili auto, které mělo rozsvícená světla. A jak dobře víte, ráno by mohla někoho nepříjemně překvapit vybitá baterie. Takže jsme si zahráli na Sherlocka, vypátrali domovní plán a na něm, komu auto patří. V půl dvanácté v noci jsem pak zvonila na pána, co bydlí dvě patra nad námi, že mu svítí světla. Koukal na mě dost zvláštně, a tak jsem se jen jsem se modlila, aby to bylo jeho auto a neměl je zapnutá schválně... Druhý den jsme pak na našem autě našli balíček s bonboniérou, takže byl očividně rád. :-)

Odklápěcí kapsička tentokrát posloužila příběhu o vybírání bydlení. Žádné stěhování se ale pro zatím nekoná a my zřejmě budeme hledat dál.

Miluju, když barvy zkombinujete s něčím, k čemu by je nikdo netipoval. Jako třeba s fotkou naší babičky z nemocnice. Honza si koupil nová sluchátka a babička byla první tester.

Dovolila jsem si přidat taky jednu motivační kartičku, na které jsem si vypsala, jaké cíle se mi tento týden podařilo plnit. Například si udělat klid na oběd s knížkou mezi přebíháním z práce do práce je věc, která se mi obvykle neděje. Nejčastěji totiž někde v metru zadávím "zdravou" bagetu. Každopádně platí to, co u knížek - je to jen a jen v naší moci to změnit. A nikdo jiný to za nás neudělá.

Na poslední kartičce je fotka z exkurze do farmaceutického závodu, kam jsem studenty ze semináře vzala na poslední hodinu. To aby viděly na živo, jak a kde se vyrábí léky, o kterých jsme si na hodinách povídaly. Byla spousta srandy, hlavně s převlékáním do ochranných oděvů.

Tak užívejte dne a nezapomeňte na naši březnouvou PL challenge - pečení a vaření určitě zvládáte stejně dobře jako lepení! :-)