PROJECT LIFE S DIANOU... Cestou necestou

Na vlně prvních slunečných dní tohoto roku jsem se odhodlala nalepit další z letních týdnů... Stále ve mě hlodá myšlenka celé to přeskočit a lepit nový rok, ale já ji zaháním, protože by se taky mohlo stát, že druhá půlka alba nikdy nebude celá. A to by byla škoda, protože i na podzim a v zimě se odehrálo spoustu dobrého... Zvu vás tedy dnes do 29. týdne, kdy nás opustilo jedno kotě, kdy jsme byli na netradičním výletě na kole a kdy sehrál jeden můj papírový výrobek důležitou roli na oslavě... :-)

Stále používám "rychlostyl" s hlavní kartičkou, na které je veškerý journaling, a stále beru k ruce hlavně písmenkové abecedy (více o tom v jednom z minulých článků). Mám písmenek doma asi opravdu hodně, protože mi zatím stále nedochází... :-)

Nejzábavnější z celého jinak klasického pracovního týdne byl náš cyklovýlet. Nápad, že pojdeme "jen tak za nosem" byl v podstatě docela dobrý, až do chvíle, kdy začal být úplně blbý. Ono totiž jet několik kilometrů v metr široké mezeře v obilí není vůbec nic moc, až na krásné fotky, které z toho máte... :-)

Aby stránka nebyla samá fotka - to už bych rovnou mohla dělat normální fotoalbum - pokaždé vyberu nějakou sadu papírů, kterou vyplním aspoň pár kapsiček. Tentokrát jsem vybrala téměř už historickou sadu Cut & Paste od MME. Volba padla na růžové odstíny, nejspíš díky mému dresu na kolo, který je fialový. Ta barva mi upřímně hrozně nesluší, ale do Lidlu se prostě nesmí na akční cyklonabídku přijít ani o minutu později... Jinak na vás zbude třeba například fialový dres.... :-) 

Fotky našich koťat, jak se sbližují s naší fenkou Charlie, jsou věčné a vděčné. Většinou jsou u toho naježená jak dikobrazové, jako třeba tady naše Líza, protože mají z Charlie patřičný respekt. Ona si jich většinou vůbec nevšímá, protože když nejsou k žrádlu, tak co s nima, žejo?! 

Na fotku jsem připravila popisky pomocí programu PicMonkey a ozdobila jí uprostřed, kde bylo spoustu místa, pěnovými Thickerskami. Chipboard Bff je od Mambi.

Lízinka nám ale záhy odfrčela do Frankfurtu. Osvojila si ji naše německá návštěva, a tak malá míca jela asi nejluxusnějším autem ze všech našich koťat na západ a my jsme jí na to konto dali šlechtický přídomek "von Frankfurt". U svých nových majitelů se ihned skamarádila s jejich pejskem a co o ní máme zprávy, prý se s ním chodí i venčit... :-)

Poté, co jsme vyslali kotě do zahraničí, vyjeli jsme i my. Sice jen ven z Prahy, zato za důležitým cílem. Slavily se totiž narozeniny.

Nevím, asi je to tak všude, že se celá rodina sejde vždy při nějakých událostech. Naštěstí jsou to u nás zatím spíš narození a narozeniny, než pohřby, a za to jsem moc ráda.

Na stránce jsem se konečně odhodlala použít abeced od Lawn Fawn (Quinn's ABC) - mám totiž raznice do Big Shotu i korespondující razítka. A tak se Vás schválně ptám - nejdřív razítkujete nebo vyřezáváte? :-) Já jsem zkusila obě varianty a obě vyšly zhruba tak nastejno, ta druhá možná trochu lépe. Nicméně s výsledkem jsem moc spokojená :-)

Protože oslava se konala v zahradě, zvolila jsem na doplnění sadu papírů 6x6 Farmer's Market a chipboardy z kolekce Take Me Away od Pink Paislee.

A tady je ten slibovaný dárek. Protože Honzíkův strejda se rozhodl splnit si svůj dávný sen a podívat se na Kubu, přispívali jsme mu na tuhle dalekou cestu. Abychom mu dárek nepředávali v obálkách nebo ještě hůř neposílali na účet, vyrobila jsem kufřík a vyladěné blahopřání (jak vznikal a tak se můžete mrknout na mém blogu). Celá sada měla velký úspěch. Jo, a strejda se zrovna minulý týden z Kuby vrátil, a nadšený!

Tady bych na vás chtěla apelovat, abyste občas někomu půjčili foťák a nechali se párkrát cvaknout. Abyste si nemysleli, já se na sebe taky děsně nerada koukám, ještě hůř, když sama sebe musím kolážovat, je to takové sobecké až narcistické. Ale na druhou stranu, je smutné, když je album plné fotek zbytku rodiny a vy nikde. Nedejbože, když se pak děti zeptají: "A proč jsi s námi nikam nechodila, mami?!" :-) 

A tohle je fotka, kterou mám moc ráda. Proč? Protože je na ní náš děda (teda Honzův, ale já jsem si ho adoptovala :-P) a mě přijde hrozně pěkné, že mohl oslavit 60.narozeniny (!) svého syna. Toho bych se taky jednou chtěla dočkat.

Jsme na závěru pátečního příspěvku, a to znamená, že je skoro víkend. Čiže Vám ho přeji odpočinkový a třeba i scrapbookový :-)

S láskou,