Malé ohlédnutí - můj Project Life 2013

Od včerejšího večera tu sedím, prohlížím si své album a bilancuji :-) Loni touto dobou jsem věděla, že budu dělat Project Life. Poctivě jsem fotila, zapisovala poznámky a koncem ledna jsem se do toho pustila "naostro". Vyvolala jsem fotky a začala lepit.

Přináším vám dnes malé ohlédnutí a kompletní galerii hotových stránek.

Ze začátku jsem se doslova "hledala". Měla jsem k dispozici nějaké kartičky od Simple Stories, ale jejich nejlepší kolekce ještě nespatřily světlo světa :-) Tematicky ani barevně se mi většinou nehodily - mají hned 3 různé vánoční kolekce, ale ani jedna z nich není zimní - a tu jsem v lednu a únoru nejvíc potřebovala. Musela jsem si vystačit s klasickými čtvrtkami.

Taky jsem si nebyla jistá jak zdobit. Klasické scrap-stránky jsem nikdy předtím nedělala, tak nemůžu říct, že bych pro zdobení měla cit. Mou parketou jsou přáníčka a tam stačí, když jsou sladěné ozdoby na jednom přání, nemusí ladit ještě všechna přání mezi sebou (jako všechny kartičky na velké stránce).

Začátky byly opravdu rozpačité, ale jak se album začalo plnit, mé obavy se postupně rozplývaly. I když nebude každá kartička a každá stránka dokonalá, album samo o sobě rozhodně dokonalé bude. Jsou to úžasné vzpomínky. A je super vidět, jak se vyvíjí styl tvoření.

Od 5. týdne jsem konečně začala trochu používat kartičky od Simple Stories. Jsou tak krásné, že mě občas ani nemrzí, když v některém týdnu nemám dostatek fotek. A jak se ukázalo hned v 6. a 7. týdnu - nelámu to přes koleno. Fotek bylo extrémně málo, kartičky jsem použila a i tak se mi dva týdny vešly jen na jednu dvoustranu - proč ne? A už teď vím, že tohle nebyl poslední "dvoutýden".

A ještě ... objevila jsem PicMonkey a jeho filtry! Řekla bych nej objev letošního roku :-)

Nikde není psáno, že musíte fotit průběžně celý týden. Tady jsou fotky jen z jednoho nebo dvou dnů. A chtěla jsem je použít všechny :-) Přitom se v těchto dnech nic vyloženě zajímavého nedělo - doktor, nákupy, malý oběd v restauraci... ale foťák jsem měla v pohotovosti a prostě jsem fotila. A tato dvoustrana je překvapivě jednou z mých nejoblíbenějších.

No a tady (viz. níže) - tady se zajímavého nedělo už vůůůbec nic. Ovšem když člověk vezme do ruky foťák, vždy se najde něco, co stojí za snímek. Myslím, že se člověk naučí dívat trochu jinýma očima, když dělá Project Life. Není to o fotkách z dovolené nebo z Vánoc, které chcete ukazovat sousedům a babičkám. Tohle člověk dělá pro sebe.

Vůbec nesouhlasím s tím,  že když nemáte děti, nebude o čem psát a co fotit. A taky to není o tom, že musíte mít zajímavý život, aby to stálo za to. Project Life se nedělá, abyste si pamatovaly to důležité. To si většinou pamatujete i tak. Pro mě je kronikou toho "nepodstatného" :-) Koho zajímá, že nám před domem zapadlo v bahně auto PPL? Nikoho :-) Přitom pro mě to je drobná vtipná vzpomínka. Vždycky mě to strašně rozesměje, když si vzpomenu, jak tu ten řidič nadával a jak se vztekal :-D (ne, nejsem škodolibá, tenhle si to zaslouží!)

Když se dívám na staré fotky z dětství a puberty, nezkoumám CO jsem na fotce dělala, to si většinou pamatuju. Mnohem víc zkoumám všechny detaily okolo - co jsem měla na sobě, jaký jsem měla (a pořád mám, haha) otřesný účes, jaké jsme měli vybavení bytu, s jakými lidmi jsem zrovna byla, vidím, že náš pes byl ještě hubenej (a já už jsem byla tlustá :D)... prostě se zaměřuji na nesmysly a NESMÍRNĚ mě to baví. Bohužel v době, kdy jsem vyrůstala se ještě fotilo na klasický kinofilm a fotek bylo málo - když to hodně přeženu, máme fotky z narozenin a Vánoc a mezitím (skoro) N I C. A tuto skromnou hromádku fotek jsme si ještě museli rozdělit - jsme tři sourozenci a mamce jsme taky nějaké fotky museli nechat :-)

Ono to album ještě nemá takovou osobní hodnotu, jakou bude mít třeba za 10 nebo 20 let. Teď je to všechno ještě dost čerstvé a většinu věcí si detailně pamatuju. Ale až s Emou bude třískat puberta a budou se o mě pokoušet mdloby, když přijde s obarveným čírem, kouknu do alba a zavzpomínám, že mívala i šílenější vlasové kreace :-))) Vnukům jednou ukážu, že v únoru 2013 mi vyšla kniha, že jsem si pořídila svůj první dotykový telefon (jako skoro poslední na světě) a budeme se smát, jaký to byl prehistorický model :-) Prostě tak... možná to ostatní mají jinak, ale já se na všech fotkách dívám  na to "okolo" - a toho je tam většinou moc málo. Tady si to pro pozdější "použití" servíruji na stříbrném podnose...

Tohle je ovšem velká životní událost :-) V březnu jsme do rodiny přivítali Adámka. A díky Project Life se mi to vešlo na 3 strany... na klasické scrap-stránky bych všechny ty úžasné fotky lepila ještě dnes.

Pravá polovina této dvoustrany...

... a levá polovina této dvoustrany byly začátkem září otištěné v populárním britském magazínu Scrap365. Obrovská radost a pocit, že to má smysl :-) Jsem přesvědčená o tom, že kdybych použila jen české nápisy, neměla by moje stránka v konkurenci ostatních nejmenší šanci. Tudíž - anglické nápisy mi FAKT nevadí, už jsem to psala několikrát.

Objevila jsem washi pásky :-) Pozvolna jsem si na ně vypěstovala závislost - dokud na stránce není washi, není to komplet.

Levá polovina této dvoustrany je další z mých oblíbených stránek... Líbí se mi její barevné ladění.

Tato dvoustrana rozhodně patří mezi mou top trojku :-)

Na trhu se objevily nové mini kolekce od Simple Stories. Jsou boží!!!!!!!!!!!!!!!! Díky, díky, díky. A na email jsem nedávno obdržela náhledy novinkových kolekcí pro rok 2014... Woooow :-) Na konci článku najdete náhled i vy. A od 6. ledna budou jednotlivé kolekce postupně odtajněny v kompletní podobě na blogu Simple Stories.

 

Tato stránka byla na dlouhou dobu poslední. Nakupila se spousta práce, volné chvíle na tvoření přestaly existovat. Když jsem si náhodou nějakou udělala, měla jsem špatné svědomí, že mi tu leží krabice se zbožím a překáží, že bych se měla věnovat vybalování, ne lepení. Tento postoj bych v novém roce ráda změnila. Během prosince, kdy jsem v podstatě nonstop balila objednávky, jsem zjistila, že se to nepo... :-))) (ehm, nezblázní...) Prostě to nebude v obchodě hned, ale někdy... Proto - pokud na něco čekáte, nebo po něčem toužíte - pište, volejte, možná to tu čeká na svou chvíli :-)

Ve slabé chvilce jsem se stala "Skokanem roku" a přeskočila přesně 20 týdnů. Doufala jsem, že zase najedu na tvořivou vlnu, kterou jsem měla od ledna do června. Bohužel jsem to nezvládla a tato stránka je opravdu poslední. Ne definitivně, ale v tuto chvíli prostě ano :-(

26 týdnů mám hotovo, 26 mi chybí... Stále mám v plánu je dodělat. Mám fotky, poznámky, spoustu dalšího nasbíraného materiálu pečlivě roztříděného podle týdnů... a hlavně mám elán. Držte mi prosím palce!

Mé postřehy, tipy, rady...

ALBUM

• nešetřete... mám originální album od Becky Higgins a stojí za houby :-) Moc se mi líbil design, ale kvalita zpracování mě zklamala. Desky jsou z hodně pevného kartonu, potažené lakovaným papírem. Ten se brzy odřel. Kromě toho bylo album umazané od lepidla a kovové rožky trochu narezlé. Ovšem objednávala jsem ho v Anglii z jejich evropského obchodu a nechtělo se mi to na dálku reklamovat. Stručně řečeno - co si zaplatíte, to máte. 
• pokud si vyberete některý z designů v látkovém nebo koženém provedení, jděte do něj. Ušetřených cca 200-300 Kč vám nestojí za ty nervy. Na druhou stranu, pokud to máte jako já a prostě se vám některé album líbí (a přes to nejede vlak), jděte do něj i když je papírové :-) Vy se na něj budete koukat. Jen opravdu počítejte s tím, že papír je papír.
• mé album je plné a jsem přesně v polovině. Vešlo by se do něj víc, to určitě, ale stejně se mi tam nevejde celý rok. Nemusí proto praskat ve švech, když stejně budou alba dvě. Možná do něj dám všechny fotky a "věci", které mi tak nějak zbydou :-) Nebo Emičácké kresby. Má na ně sice velkou složku A3, ale pár jich ráda zařadím do alba, některé jsou prostě úžasné.

KAPSY

•  pokud začínáte, doporučuji kapsy Design A (Becky Higgins), Design 3 (Simple Stories) nebo typ 50126 (WeR Memory Keepers) - všechny tyto kapsy mají stejné dělení, rozdíl je jen ve značce. Co se týká transparentnosti, dala bych jedničku Becky Higgins a Simple Stories, WeR by dostali za 2, možná 2-.
• jednotný typ kapes vám ušetří spoustu času při plánování stránek. Není problém naplánovat jednu dvoustranu do nějakých zajímavě dělených kapes. Sama jsem je párkrát použila. Ovšem Murphyho zákon hovoří jasně - na druhé (zadní) straně se vám tento typ  r-o-z-h-o-d-n-ě  hodit nebude :-)
• pokud budete opravdu aktuální, bude pro vás používání nestandardně dělených kapes jednodušší - v dalším týdnu si můžete své focení malinko přizpůsobit již daným kapsám.
• důležité - nepočítejte s tím, že kapsy mají rozměr, který očekáváte :-) Tedy standardně 4"x6" a 3"x4". Nemají! Ani jedna značka nedělá kapsy, kam by přesně pasovaly kartičky těchto velikostí. Vždy vám kousek kartičky chybí nebo přebývá.

  

FOTKY

• pokud jste aktuální, poskočte o dvě odrážky dál :-)... Já tedy rozhodně aktuální nejsem. Bude se vám to hodit i pro případ, že zpracováváte album zpětně z uplynulých let, třeba měsíčně... 
• v počítači mám fotky ve složkách - 2011, 2012, 2013... V každé mám ještě podsložky podle měsíců. Fotím opravdu hodně a neumím si představit, že bych to měla vše pohromadě. Jakmile chci zpracovat nějaký týden, zkopíruji si všechny fotky ze všech zdrojů (FB, mobil, uložené printscreeny...) do složky s daným týdnem. Dělám to z jednoho důvodu - vím, že s originální fotkou se mi nic nestane a pokud se unáhlím s mazáním nebo nějakou úpravou, vždy se můžu vrátit k té původní.
• jakmile mám zkopírováno, začnu mazat. Fotím všechno několikrát, horizontálně, vertikálně, abych měla na výběr. Vybírám tedy jen ty nejlepší záběry, vše nepoužitelné bez milosti mažu. Nemám slitování a s vědomím, že je to jen kopie, se mi všechny líbezné (ale bohužel mázlé nebo špatně nasvětlené) ksichtíky mažou opravdu snadno. Bez výčitek, že už stejný úsměv nikdy nikdy nikdy neuvidím :-) (no a pro detailisty - upravené fotky, cca 7-10 kousků, přesunu zpět do měsíční složky a prázdné složky týdnů po zpracování mažu)
• jakmile vyberu jednotlivé fotky, upravím je v editoru PicMonkey, jiný už nepoužívám. Zvolím velikost (malá nebo velká kapsa), zkontroluji poměr stran, případně oříznu... a většinou přisvětlím, zvýším kontrast, občas vyvážím bílou, sem tam použiju filtr - a je to. Tuto část lehce můžete přeskočit, mně to ale za tu práci stojí.
• fotky posílám do fotolabu, kde si je při cestě do města vyzvednu. V poslední době ale právě toto bylo mým největším zádrhelem. Mám opravdu málo času a nestíhám zpracovat takové množství fotek, aby se vyplatilo to tam posílat. Za zpracování zakázky sice nic neplatím, ale pro jednu nebo dvě fotky se mi tak fakt chodit nechce :-) Většinou jsem posílala aspoň 2 nebo 3 týdny, ale to bylo během podzimu nereálné. Ráda bych se dostala do fáze, že skončí týden, já proberu fotky a rovnou nechám zpracovat. Ideální stav.
• během současné časové krize plánuji vzít zavděk svou tiskárnou na fotky (už jsem psala, proč mi nevyhovuje - špatný rozměr fotek a ne úplně věrné barvy... ale jsem puntičkář, většina majitelů na ni nedá dopustit) a fotky z druhé půlky roku 2013 budu po malých dávkách tisknout na ní. Zpracovat více fotek naráz a poslat je do fotolabu se mi určitě nepovede.

KARTIČKY

• nemám to jednoduché :-) Kartičky od Becky Higgins se mi moc líbí. Nejsou moc barevné, moc přezdobené - téměř dokonalé pro můj styl. Ovšem mají velkou vadu - zaoblené rohy. 
• ze začátku jsem kartičky taky dělala s kulatými rohy, ale jen do doby, než jsem ve velké míře začla používat fotky 10x15 cm s bílým okrajem. Tam není možné rohy zaoblit, vypadá to velice divně. 
• v prvních týdnech jsem dělala menší formát fotek a lepila je na vzorované čtvrtky. Tam se jak fotka, tak kartička, daly zaoblit bez problému. U fotek přes celou kapsu s bílým okrajem to prostě nejde. A protože je používám téměř ve všech velkých kapsách, zvolila jsem variantu bez zaoblených rohů. 
• pokud bych použila kartičku od Becky Higgins s "kulatými rohy" (to si tak krásně protiřečí :D), bude mi z druhé strany vykukovat roh fotky z rubové strany. S tím jsem se zatím nesmířila. Ale polevila jsem ve spoustě jiných věcí, tak myslím, že i na zaoblené kartičky jednou dojde :-)
• moc ráda používám kartičky od Simple Stories, hlavně jejich mini kolekce. Jsou ale dost barevné, takže se snažím to vždycky vyvážit i něčím neutrálním.

NEZBYTNOSTI

• tiskárna a počítač - nemám ráda svůj rukopis. Ovšem kvůli úspoře času bych se přes to klidně i přenesla a zvykla si. Počítač je pro mě ale mnohem praktičtější z jednoho jediného důvodu - text si můžu předem rozvrhnout a podle potřeby (resp. volného místa pro text) journaling buď zkrátit, nebo naopak doplnit o další detaily. Když píšu rukou, velice často se mi stane, že se mi to na kartičku prostě nevejde. Občas jsem hotovou kartičku musela vyhodit :-(
• samolepky a samolepicí písmenka - krásně stránku ozvláštní. Používám hlavně tematické samolepky s obrázky, nebo jen drobné nápisy a různá hesla
• razítka - úžasná jsou razítka s českými nápisy od Kety, nebo s anglickými texty od Ali Edwards. 
• washi pásky, svorky, enamelové tečky, kartonové výseky od Wycinanky... všechny tyto ozdoby jsou relativně ploché a nenavyšují objem alba.

---

Tak co - zkusíte to? Doufám, že ano a že vám nadšení vydrží po celý letošní rok. Přeji vám spoustu skvělých okamžiků a hromadu času na jejich dokumentování!

Mějte se krásně a moc vám děkuji za úžasnou podporu, kterou jste loni na blogu projevily. Bez vás bych to album nedotáhla ani do té půlky :-) (pamatuju na to, že tu druhou půlku vám stále dlužím!) Jsem ráda, že jsem objevila Project Life a jsem ráda, že jsme společně začly objevovat jeho výhody.

Slibuji, že i nadále v našem obchodě najdete tu nejširší nabídku všeho, co pro své Project Life album potřebujete. Jako třeba nové kolekce od Simple Stories :-)))