pondělí 20. února 2012

Veletrh... CHSI Birmingham III.

Dobré ráno hoplky, dnes jdu radši zavčasu, protože nás toho dnes opět čeká hodně a večer bych zřejmě zasekala cyber prostor na trase UK - ČR :-)

Samostatný blog přináším ze stánku Woodware, který zároveň prezentoval značky Magenta a Stampendous. Bohužel kvalita fotek je díky umělému osvětlení nevalná, ale snad se i tak pokocháte :-)

Raznice Floral Punch Craft - všechny ty nepotřebné tvary, o kterých jsem nikdy netušila, na co jsou... Proměměny v nádherné kytičky. Musím podrobněji nastudovat a rozšířit nabídku. Paní s nimi dělala divy :-)



neděle 19. února 2012

Veletrh... CHSI Birmingham II.

Bohužel nám tu hodinku nefungovalo internetové připojení, takže píšu až teď...

Ráno jsme posnídaly full english breakfast, foto přineseme zítra... Výborné!!! Opečená slanina je vrchol gurmánského blaha (nebo jsem to včera říkala o sushi? :D)

Nasedly jsme na vlak a vystoupily na mezinárodním letišti v Birminghamu, kde se veletrh koná. Cesta k výstavní hale byla dlouhá, ale rozhodně stála za to... Jen díky tomu, že nás Helge ráno včas varovala, jsme při příchodu neomdlely, když jsme se téměř ve dveřích minuly s Timem Holtzem :-) Chápete to??? No, kdo nezažil, nepochopí :-) Tim nebyl nikde propagován, ani Ranger v upoutávce neuváděl, že by měli tak vzácného hosta. Takže když Oli jen tak mimochodem písla, že Tim má na blogu zprávu, že už je taky v Birminghamu, byl to prostě ŠOK!!! Ale nádhernej. To se vážně nedá popsat... Jsme byly po cestě jak dvě pubertačky, co jedou na koncert svého pop-idolu.

Takže po velkém focení a objímání s Timem jsme v blahém opojení mohly pokračovat dál. Pravda ale je, že nic jiného už nás dnes nedokázalo ohromit. Pocit z Tima se nedá ničím překonat... takže dále už jen fotky s popisky...

Tady to začíná :) Vchod do National Exhibition Centre.
 

sobota 18. února 2012

Veletrh... CHSI Birmingham I.

Minulý rok touto dobou jsem se dočetla o veletrhu CHSI, který se každoročně koná v anglickém Birminghamu, a po americkém CHA je to jeden z největších scrapbookových veletrhů na světě. Kromě scrapbooku jsou tam zastoupeny i další kreativní techniky, korálky, potřeby pro švadlenky apod. Není otevřený pro veřejnost, je určený pouze pro majitele maloobchodů, kteří zde mají možnost shlédnout novinky, seznámit se se zástupci jednotlivých značek, případně objevit značky úplně nové. Bohužel o veletrhu jsem se dozvěděla necelý týden před zahájením a s ročním miminkem bych vše nedokázala tak rychle zorganizovat. Ale v duchu jsem si slíbila, že příští rok určitě pojedu :-)

Rok se s rokem sešel, miminko už nemá rok, ale dva, a na týden jsem ochotná ho svěřit tatínkovi :-) Nenápadně jsem proto nadhodila před svými scrapkamarádkami, zda by některá nechtěla jet se mnou. A samozřejmě, jak je již dobrým zvykem, opět nezklamaly. Obětovala se Irena. Koupily jsme jízdenky, zarezervovaly hotel a celý leden už jsme se jen těšily a plánovaly.

Den D nastal včera, kdy jsme opustily naši rodnou hroudu a zamířily do světa. Já jsem vyrážela z Brna, Irena přisedla v Praze. Bohužel do Birminghamu jsme nesehnaly vyhovující letecké spojení, kromě přestupů byly problematické i odletové časy, takže jsme si řekly, že nejlepší bude sednout na bus a nechat se odvézt skoro až do hotelu :-) Vidina více jak 24-hodinové cesty sice nebyla nijak lákavá, ale díky myšlence na několik kafíčkových zastávek v různých státech, plavbu trajektem a palubní bar jsme si držely dobrou náladu. (Irena se ovšem ze všeho nejvíc těšila na lodní cukry :D)

Edit: úvodní část článku byla napsaná předem už v ČR. Poslední větu tedy beru zpět. Cesta nakonec trvala 33 hodin!!! Málem jsme vypustily duši. A náladu jsme si nezachovaly dobrou ani přes vidinu palubního baru, protože nás ve Francii stevardka vyvedla z omylu s tím, že místro trajektem pojedeme Eurotunelem. Pomóóóc :-(

Dnes o půl čtvrté odpoledne (edit: o půl deváté večer) britského času  jsme konečně dorazily do Birminghamu. Do hotelu to bylo jen kousek vlakem, ani jsme nestihly zabloudit (edit: pravda, až jsme našly vlak, už jsme zabloudit nestihly, ale nádraží jsme hledaly skoro hodinu a troufnu si říct, že je to nejschovanější velkonádraží na planetě :D).

Právě jsme rozšifrovaly heslo na hotelové wifi (jaksi nám ho zapomněli sdělit a asi už všichni spí), snědly sushi (mňááám) a alespoň já už jdu spát. Takže níže zatím jen fotodokumentace z cesty, zítra přineseme první info z veletrhu.

Irena nastupující do autobusu směr Berlín :-)
 

čtvrtek 16. února 2012

Inspirace... Čokoládové lanýže a krabička na ně :-)

Dnes jdu na návštěvu ke kamarádce. Dlouho jsme se neviděly. Chtěla bych jí přinést malý dárek, prostě něco jen tak. Miluje čokoládu, takže volba byla snadná - prostě koupím čokoládu, udělám na ni sváteční papírový kabátek a bude to. Nakonec jsem si to ale rozmyslela, tabulku čokolády sice koupila, ale té hořké, hodně kvalitní, a pustila jsem se do výroby domácích čokoládových lanýžů.


středa 15. února 2012

Inspirace... Čokoláda podle Bourka

Základ čtvercového přání z kraft čtvrtky zdobí strukturovaná čtvrtka Bazzill čokoládově sametového vzhledu. Inkoustem pro embossování jsem natiskla kytičkové razítko Stampendous, posypala detailním embossovacím práškem v odstínu Copper (měď) a zapekla (stále nad topinkovačem :D), výsledek působí lehce "vydroleným" dojmem. Okraje jsem pomocí houbičky patinovala distress inkousty a lehce odrhla ničítkem na papír.


neděle 12. února 2012

Inspirace... Zbytečky papíru - co s nimi?

Dnes vám naservíruji další dávku mého tvoření ve stylu "co stůl dal". Přání je vyrobené z vlastnoručně připraveného základu, protože se mi moc líbí formát A6, ale s ohybem na kratší straně. Přání pak lépe stojí (pokud si ho chce někdo vystavit) a navíc se mnohem líp fotí :-) Kromě toho taky občas používám "pozaďová" razítka od Hero Arts, která jsou určena pro americký formát přání podobných naší A6, ale nepasují přesně, takže pokud chci, aby razítko opravdu "sedělo", musím si základ přání nařezat sama.


Pár korpusů s puntíkatým potiskem jsem tu měla ještě z vánočního tvoření (vždyť víte, že si neumím potisknout jen to jedno přání, který zrovna dělám :D). No tedy pár... měla jsem jich tu tolik, že i když jsem z nich letos udělala už asi 5 vánočních přáníček, pořád to jsou!!! Vánoce už mě ale nebaví, tak jsem si jedno takové přání položila před sebe a přikládala...

Přikládala jsem všechno, co jsem našla na stole, až se mi vykrystalizovalo pár věcí, kterým to spolu celkem slušelo. Opět to byly především různé proužky papíru z jiných projektů, které čekaly na stole až je použiju, nebo uložím do zbytečkové krabice (jenže kdo by ji hledal, haha). Jediná "nezbytková" věc byl červený provázek, ten jsem musela ustřihnout extra. Dokonce i výsek s nápisem byl pozůstatek po mém přáníčku do Hero Arts challenge (opatinovala jsem ho inkoustem, který neladil se zbytkem přání, takže jsem pak použila jiný). Pravítková stuha mi zbyla na špulce poté, co jsem vyprodala celé yardy, opravdu jen malinký kousíček... no ale vyhoďte to, když ještě může nadělat tolik parády :-) A svorka? Tu jsem kdysi odpreparovala z nějaké obálky, kterou mi poslala Irena.


Děkuji za nakouknutí... pochlubíte se v Galerii svými projekty, na kterých použijete "zbytečky"? Já pro inspiraci přikládám ještě jedno... velice jednoduché, ale zpracovala jsem další zbytečky :-)



Těším se příště...

DIY tutoriál... Uzel v hlavní roli

Foto a text: Tapeva

Kdysi dávno jsem na Youtube potkala video, ve kterém byla při výrobě přání použita zajímavým způsobem stuha – ozdobou byl uzel, ale ne takový, jaký běžně potkáváme. Nejdříve jsem to video dloooouho hledala… a nenašla. No nic, zkusím se spolehnout na vlastní paměť (no…) a šikovnost (i tady jsem váhala :D). Nakonec to ale nedopadlo nejhůř a proto jsem sebrala odvahu a nabízím vám inspiraci:


Na začátku jsem vybrala razítka (silikonové ozdobné rámečky od Prima Marketing), připevnila je na akrylátový blok a StazOnem (odstín Olive Green) je obtiskla na bílou čtvrtku (nezapomeňte, že StazOn musíte z razítek odstranit originálním čističem, ideálně za použití čistící podušky). Otisky jsem pak na řezačce ořízla tak, aby vznikly tři obdélníky. Okraje jsem pomocí aplikátoru opatinovala – použila jsem distress inkoust v odstínu Walnut Stain.


Kleštěmi Crop-A-Dile jsem do prostředního dílu udělala dírku (větší rozměr 3/16). Pak jsem si ustřihla tmavě hnědou stuhu (je lepší použít neprůhlednou a širší, moje má 12 mm) o něco delší než je šíře základu přání – já jsem zvolila klasické A6, které má šířku 14,8 cm, na každé straně připočtěte cca 3 cm. Okraje podkladu jsem orazítkovala pomocí dalšího čirého razítka a inkoustu StazOn, tentokrát jsem vzala do ruky ke stuze ladící Timber Brown.


A dostáváme se k uzlu – je velice jednoduchý, obyčejný. Jen je třeba ho udělat uprostřed délky stuhy a nepříliš utáhnout, aby nám vznikla „bambulka“. Oba konce pak z lícové na rubovou stranou prostrčíme dírkou současně tak, aby na přední straně byl vidět jen uzlík.




Rubovou stranu pak opatříme v rozích pěnovým lepícím čtverečkem, pod stuhu jsem pro upevnění použila kousek silně lepící oboustranné pásky (stejnou službu by ale myslím udělaly lepící tečky).


Nejdříve je třeba upevnit na přání středový panel s uzlem. Doporučuji si vše přesně rozměřit pomocí pravítka. Tečky tužkou mě neomylně navedly na střed a po přilepení jsem je bez problémů vygumovala. Pak jsem opatřila pěnovými polštářky i oba postranní panely a na rubovou vnější stranu každého z nich jsem si připravila opět kousek oboustranné lepící pásky pro uchycení stužky. Ta povede tentokrát vrchem, přes oba zbývající panely a její konec začistíme dospodu.



A protože jsem měla dojem, že v rámečcích něco chybí, vzala jsem do ruky znovu hnědý StazOn, silikonová razítka malých muffinků, natiskla je na čtvrtku, vybarvila pomocí akvarelových pastelek a vodního štětce a po vystřižení nalepila na stuhu.



A je hotovo - přání pro každou příležitost ozdobené obyčejně neobyčejným uzlem je na světě :-)