CHA 2015 - novinky z veletrhu

V USA včera začal největší scrapbookový veletrh na světě, na kterém producenti představují své novinky pro nadcházející rok. Loni jsme se veletrhu přímo zúčastnily spolu s Iriskou, byl to krásný zážitek, ale mnohem úžasnější byla dovolená, která po veletrhu následovala :-) Veletržní dění i to, co následovalo, nám zprostředkovala Irena na svém blogu (tady můžete zavzpomínat - najdete zde nejen články z veletrhu a cestovatelské články, ale také veškeré vzpomínky krásně zpracované do scrapbookových stránek alba Project Life).

Veletrh... CHSI Birmingham III.

Dobré ráno hoplky, dnes jdu radši zavčasu, protože nás toho dnes opět čeká hodně a večer bych zřejmě zasekala cyber prostor na trase UK - ČR :-)

Samostatný blog přináším ze stánku Woodware, který zároveň prezentoval značky Magenta a Stampendous. Bohužel kvalita fotek je díky umělému osvětlení nevalná, ale snad se i tak pokocháte :-)

Raznice Floral Punch Craft - všechny ty nepotřebné tvary, o kterých jsem nikdy netušila, na co jsou... Proměměny v nádherné kytičky. Musím podrobněji nastudovat a rozšířit nabídku. Paní s nimi dělala divy :-)

Veletrh... CHSI Birmingham II.

Bohužel nám tu hodinku nefungovalo internetové připojení, takže píšu až teď...

Ráno jsme posnídaly full english breakfast, foto přineseme zítra... Výborné!!! Opečená slanina je vrchol gurmánského blaha (nebo jsem to včera říkala o sushi? :D)

Nasedly jsme na vlak a vystoupily na mezinárodním letišti v Birminghamu, kde se veletrh koná. Cesta k výstavní hale byla dlouhá, ale rozhodně stála za to... Jen díky tomu, že nás Helge ráno včas varovala, jsme při příchodu neomdlely, když jsme se téměř ve dveřích minuly s Timem Holtzem :-) Chápete to??? No, kdo nezažil, nepochopí :-) Tim nebyl nikde propagován, ani Ranger v upoutávce neuváděl, že by měli tak vzácného hosta. Takže když Oli jen tak mimochodem písla, že Tim má na blogu zprávu, že už je taky v Birminghamu, byl to prostě ŠOK!!! Ale nádhernej. To se vážně nedá popsat... Jsme byly po cestě jak dvě pubertačky, co jedou na koncert svého pop-idolu.

Takže po velkém focení a objímání s Timem jsme v blahém opojení mohly pokračovat dál. Pravda ale je, že nic jiného už nás dnes nedokázalo ohromit. Pocit z Tima se nedá ničím překonat... takže dále už jen fotky s popisky...

Tady to začíná :) Vchod do National Exhibition Centre.
 

Veletrh... CHSI Birmingham I.

Minulý rok touto dobou jsem se dočetla o veletrhu CHSI, který se každoročně koná v anglickém Birminghamu, a po americkém CHA je to jeden z největších scrapbookových veletrhů na světě. Kromě scrapbooku jsou tam zastoupeny i další kreativní techniky, korálky, potřeby pro švadlenky apod. Není otevřený pro veřejnost, je určený pouze pro majitele maloobchodů, kteří zde mají možnost shlédnout novinky, seznámit se se zástupci jednotlivých značek, případně objevit značky úplně nové. Bohužel o veletrhu jsem se dozvěděla necelý týden před zahájením a s ročním miminkem bych vše nedokázala tak rychle zorganizovat. Ale v duchu jsem si slíbila, že příští rok určitě pojedu :-)

Rok se s rokem sešel, miminko už nemá rok, ale dva, a na týden jsem ochotná ho svěřit tatínkovi :-) Nenápadně jsem proto nadhodila před svými scrapkamarádkami, zda by některá nechtěla jet se mnou. A samozřejmě, jak je již dobrým zvykem, opět nezklamaly. Obětovala se Irena. Koupily jsme jízdenky, zarezervovaly hotel a celý leden už jsme se jen těšily a plánovaly.

Den D nastal včera, kdy jsme opustily naši rodnou hroudu a zamířily do světa. Já jsem vyrážela z Brna, Irena přisedla v Praze. Bohužel do Birminghamu jsme nesehnaly vyhovující letecké spojení, kromě přestupů byly problematické i odletové časy, takže jsme si řekly, že nejlepší bude sednout na bus a nechat se odvézt skoro až do hotelu :-) Vidina více jak 24-hodinové cesty sice nebyla nijak lákavá, ale díky myšlence na několik kafíčkových zastávek v různých státech, plavbu trajektem a palubní bar jsme si držely dobrou náladu. (Irena se ovšem ze všeho nejvíc těšila na lodní cukry :D)

Edit: úvodní část článku byla napsaná předem už v ČR. Poslední větu tedy beru zpět. Cesta nakonec trvala 33 hodin!!! Málem jsme vypustily duši. A náladu jsme si nezachovaly dobrou ani přes vidinu palubního baru, protože nás ve Francii stevardka vyvedla z omylu s tím, že místro trajektem pojedeme Eurotunelem. Pomóóóc :-(

Dnes o půl čtvrté odpoledne (edit: o půl deváté večer) britského času  jsme konečně dorazily do Birminghamu. Do hotelu to bylo jen kousek vlakem, ani jsme nestihly zabloudit (edit: pravda, až jsme našly vlak, už jsme zabloudit nestihly, ale nádraží jsme hledaly skoro hodinu a troufnu si říct, že je to nejschovanější velkonádraží na planetě :D).

Právě jsme rozšifrovaly heslo na hotelové wifi (jaksi nám ho zapomněli sdělit a asi už všichni spí), snědly sushi (mňááám) a alespoň já už jdu spát. Takže níže zatím jen fotodokumentace z cesty, zítra přineseme první info z veletrhu.

Irena nastupující do autobusu směr Berlín :-)