Dnes opět otevírám
okénko do minulosti. Tentokrát do té nejvzdálenější, ukáži vám svoji
první stránku vůbec. Mému
scrapbookovému koníčku předcházela touha archivovat
krásné fotky mému
krásnému děťátku a to co
nejkrásnějším způsobem. Když jsem se tedy vzpamatovala z toho, že
jsem máma, hledala jsem jako první nějaké
hezké album. Velké tlusté knihy se
sloníky a medvídky, co nabízel trh, se mi dost příčily. Našla jsem firmu
Semikolon a hned věděla, že jejich
Digital and Classic Album je přesně ten formát, co potřebuju. Stránky lze
vyjmout,
přeházet, doplnit
jiné, desky jsou
plátěné, ve spoustě
barvách a ta
mašlička! Začala jsem
červeným albem a hned pokračovala
žlutým a oranžovým.
Dnes mám 8 různě barevných alb. Dvě (fialové a hnědé) jsou teď na prázdninách na venkově, kde se snažím trochu tvořit. Předsevzala jsem si, že tento formát budu dělat do Šárčiných 10 let, ale poslední dvě alba se mi nedaří sehnat. Ač je Semikolon firma německá, příliš nekomunikují a na evropském trhu již Digital and Classic Album není k mání. Ale hledám a zkouším jiné zdroje.
A je to tu. Píše se
rok 2013, konkrétně
duben a já úplnou náhodou objevuji
e-shop Pretty Papers. A jsem ztracená. Má představa o
jednoduchém albu pouze fotografií a trochou textu bere za své a já objednávám
samolepky a pár papírů z kolekce
Harves Lane od Simple Stories. Ten pocit jak vylupuji první
samolepky z aršíku a cítím tu
vůni nových papírů, to nikdy nezapomenu:)).
Žádná
velká práce to tehdy nebyla, ale i když to tak nevypadá, stránku jsem
promýšlela. Jsou to nakonec
dvě fotky vedle sebe, text a
ozdobené samolepkami. Dalo mi to zabrat, nechtěla jsem to pokazit:)). Pak jsem si troufla hned na další a použila
vzorovaný papír. Opět velmi decentně:)
S jídlem roste chuť, a tak jsem si dala ještě jednu. Papír jsem samozřejmě musela
pokrátit na menší formát a tehdy jsem do papíru prostě
udělala dírky a svázala. Dnes dávám všechny stránky do protektorů.
Další objednávka na sebe nenechala dlouho čekat a to už jsem se
rozmáchla tak, jak mi to jen mateřská dovolila. Následovali kolekce
Take a Hike,
I Heart Summer,
Vintage Bliss nebo
100 Days of Summer. Ty jsem už brala po
kompletních baleních:).
Kromě
papírových samolepek jsem pak začala používat
skalpel a
fotky podstrkávat pod
vyříznuté motivy na podkladovém papíru.
Kompozice žádná velká věda:).
Objevila jsem na Fleru zdroj
papírových výseků a naobjednala si asi
půl kila všech možných
větviček, kvítků a zvířátek. Něco mám doteď:).
Moje první zkušenost s
Washi páskami. Zelená
puntíkatá také pořízená na Fleru, dalo se koupit cca
50 cm a přišlo mi to
nalepené na igelitu:). A šetřila jsem si to :)). Ta
cyklistická je jedna z prvních, kterých mám
celý koutouček. A pořád ji ještě mám.
A pak přišly
kovové svorky a
enamelky. Dneska si říkám, že ty, co jsem si z těch kolekcí tak
úpěnlivě šetřila bych tam ještě
dodatečně nacpala. Té stránce už to ani
nepomůže ani
neuškodí a já pro ně najdu
uplatnění :).
Materiálu jsem tehdy ještě moc neměla, obrázek na
kartičce pod
proužkovaným okrajem je pečlivě vystřižený a použitý jinde. Pásky jsou různě
nastavované a lepené je to
nakřivo, ale měla jsem z toho
radost a mám ji stále.
A tohle je vlastně
první stránka ze které jsem měla
obrovskou radost a pocit, že se mi vážně povedla. Už to nebyly jen
ozdobené fotky 10x15, ale i malé
výřezy, trochu
snaphots. Začala jsem trápit
tiskárnu a cpát do ní
slepené papíry. Zvykla si, ale já už to nedělám kvůli sobě. Jsou to
hrozné nervy:).
Kolekce
Take a Hike byla na
první dojem dost tmavá a měla jsem z ní
respekt, ale nakonec jsem ji
komplet spotřebovala a zjistila, že některé kolekce můžou
velmi překvapit a jiné naopak
zklamat.
S každou stránkou jsem si začala
hrát čím dál víc. Třeba
stáhnout mapu výletu,
převést do černobílé, snížit
intenzitu na šedou, ve Photoshopu
vyznačit trasu a dát to
správnou modrou. Stejným odstínem
napsat text a to celé
natisknout na podkladový papír. Když jsem podkladový papír dávala do
tiskárny, měla jsem bílým papírem
zamaskované jízdní kolo tak, aby se na něj mapa nenatiskla.
Pak jsem si teprve mohla
sáhnout na ozdoby a fotky. Než jsem tedy šla vůbec něco
lepit, předcházela tomu složitá
digitální příprava. To jsem časem také
přehodnotila, víc mě to prudilo než bavilo. Ale zase jsem si
zvykla na fakt, že stránku prostě na
jedno posezení neumím tak, abych byla spokojená.
A zamilovala jsem se do vyvolávání velkých fotek.
A objevila
Pic Monkey a fakt, že opravdu
pestré papíry nemohou mít
mnoho ozdob. Jak jsem vytvářela
efekt polaroidu se ani neptejte, to by jste to četly do
půlnoci :).
Ať už to dneska
vypadá jakkoliv, o tom, že bych něco
předělávala jsem nikdy
neuvažovala. Jednak toho mám stále
příliš mnoho nehotového, než abych řešila
co bylo, a pak mi to přijde jako skvělé
svědectví té doby. Fotografie samozřejmě, ale i ten způsob, jak jsem si s
nimi poradila. A jak
krásná, intenzivní a náročná byla doba
mateřské "dovolené".
Jdu tu svoje děťátko vykopnout od tabletu a vy napište, jaká byla vaše první stránka. Kdy? Jaká značka? Jaká kolekce?
Těším se na příště!