PROJECT LIFE S DIDI... LEDEN 2015

Je tu konec týdne a já se proto hlásím s dalším PL příspěvkem. Moc ráda bych tu psala o tom, jak jsem se vrátila ke tvoření, jak mi to jde hezky od ruky, jak doháním skluz... ale zázrak se nekoná :-) Musíte se spokojit s retro stránkou z ledna 2015. Hezké na tom je, že se můžete inspirovat, zalistovat si ve svém vlastním albu a zavzpomínat.

Každoročně nesmí v albu chybět pár fotek se sněhem, když už se ho konečně dočkáme :-) A každoročně se tak na fotkách mihne i naše stále neupravená zahrada s hromadou hlíny a suti, která čeká na srovnání s ostatním terénem. A pokud vás zajímá, jestli se od roku 2015 něco změnilo, tak nezměnilo :-) Ta hromada je tam od roku 2012 a obávám se, že ještě dlouho bude... Ale jednou jsem někde četla, že je krajně nepřirozené, aby měl člověk všechno hotovo, že už pak může prostě jen umřít...

Miluju tulipány, a proto když se mi čirou náhodou doma vyskytly zkraje ledna, nemohly chybět ani v mém albu.

Doma topíme elektrickým podlahovým topením. Ale když je venku opravdu tuhá zima, přitápíme i krbem. Jenže kdo má krb, jistě mi dá za pravdu, že ne vždy je úplně snadné odhadnout, kdy přestat přikládat :-) Člověk se ne a ne zahřát a pak najednou zjistíte, že i když už nepřikládáte, teplota pořád stoupá... a stoupá a stoupá... A takhle to dopadne, když si někdo nedá pozor! Když jsem ten večer přijela z práce domů, myslela jsem, že omdlím :-) Tolik nemáme ani v parném létě!

Další sněhová fotka, která se v mém albu každoročně musí objevit. Pohled na zasněženou sousedovic zahradu a rozhodně krmítko! Nevěříte? Tak koukněte sem na mou úplně nejvíc retro stránku. Výhled sice hrůza, ale to je náš život :-) Nehotová hromada čekající na zarovnání, nehotová cestička okolo domku... Ale tak řekněte - že si taky před sebou tlačíte nějakou tu kuličku, že jo? :-)

Jak jsem už párkrát psala, album dělím jen na měsíce, bez ohledu na týdny. Takže dávám na jednu stránku k sobě prostě jen podobné fotky - většinou jedna stránka taková obecná, pak Adíkova stránka, Emči stránka a jedna stránka taky pro mou maličkost.

Pokud jste už nějakou mou stránku viděli a četli článek, jistě taky víte, že mám problém s focením :-) Ty stránky jsou ve skutečnosti takové hezčí, čistější, já se to focení asi nikdy nenaučím. Zodpovědně můžu říct, že focení mi trvá mnohem déle, než lepení stránek samotných. No a za ty roky se pořád nic nezměnilo :-)

Každopádně ty stránky už jsou starší, ze starších materiálů, takže vypisováním o kartičkách a samolepkách a ozdobách vás nebudu zdržovat. Téměř vše je od Simple Stories, různé jejich starší minisety a samolepky. 

Jednu dobu jsem strašně řešila, že všechny ty úžasné jemně barevné (až nebarevné) neutrální kartičky od Becky Higgins, se kterými se rozhodně musí tak krásně pracovat, že kartičky stoprocentně skáčou do kapes skoro samy, tak že ty kartičky prostě mají zaoblené rohy a to je pro mě konečná! Takže mi zbývaly jen a pouze kartičky Simple Stories, které jsou sice taky krásné, ale tááák moc barevné, a pokud jich máte dát na stránku víc a ještě tak, aby ladily s fotkama, je to téměř nadlidský úkol. Pomáhala jsem si kartičkami Mambi, které jsou vždy ze zadní strany bílé s tečkami nebo čtverečky, ale ne vždy to úplně pomohlo. Každopádně Becky nedávno konečně pochopila, že kulaté rohy si každý může udělat sám, kdežto chybějící rohy už nedolepím... a začala konečně vyrábět kartičky hranaté. Alelujá!!! Můj dávný sen se stal skutečností a konečně můžu pořádně začít!!! (Ehm!!! vážně to vázne jen na těch kartičkách???)

Je neuvěřitelné, že tohle miminko je letos už předškolák!!! Kde jsou ty časy...

Další stránka navazuje, je to pořád Adámkova dvoustrana. Jsem tak ráda, že mám tyto fotky vytištěné a zpracované v albu.

Na většinu "nezapomenutelných" historek totiž člověk zapomene, než řekne švec :-(

A nakonec hezky pohromadě...

Děkuji za přečtení a zase brzy na viděnou!

PROJECT LIFE S DIDI... ČERVEN 2017 (2. ČÁST) + GIVEAWAY

Dnes opět můžete nakouknout do mého alba, stále jsou to stránky z loňského června, první část jste si mohly prohlédnout v tomto článku. Tato dvoustrana není vůbec dvoustranou, i když celkem ladí :-) Je to první a poslední červnová stránka.

První stránka byla na rozjezd, pár fotek z jedné mé návštěvy u tetiček na zahradě. Nevím, jak jste na tom se vztahem ke svým tetičkám vy, ale ty moje jsou prostě boží :-) Jejich věk sice prozrazovat nebudu, ale jsou to prostě tety, takže nějakou chvíli přede mnou už na světě jsou. No ale teda puberta je ještě nepřešla a to prostě miluju :-) Minule jsem si je dokonce musela nahrát na video a říkala jsem si, že až budu potřebovat rozesmát, budu mít po ruce první pomoc.

Na psaní journalingu často používám kartičky od Me & My Big Ideas (alias Mambi), většinou zadní stranu, která je neutrální, ale poslední dobou už nemají moc velký výběr.

Druhá stránka je věnovaná jedinému skvělému dni, kdy jsem zabila dvě mouchy jednou ranou :-) Stihla jsem oslavit narozeniny našeho kamenného obchůdku spojené s velkým výprodejem, i naši každoroční tradiční akci - Otevřené sklepy (rozuměj vinné). My na Moravě prostě máme své povinnosti :D A když se to špatně naplánuje, člověk holt musí slavit celý den... (Taky se vám stává, že o nějaké akci víte půl roku dopředu, pak si ji celý půlrok pravidelně připomínáte, ujišťujete se, že jako fakt do toho nic nepřijde... a pak si prostě na ten jedinýýýý termín naplánujete jinou akci, protože prostě máte zatmění? :D) Ale dopadlo to skvěle!

A mimochodem - víte, v čem je tato stránka jedinečná? Pište do komentářů své tipy. A kdo jako první uhodne, vyhrává od Pretty Papers jedno balení plastových PL kapes v designu A! Tak šup...

Haha, moje "vyšperkovaná" kartička :-))) Tohle já normálně nedělám, tolik prvků na jedné kartičce. Já si prostě jedu to svoje - fotky, kartičky, Timíkovy písmenka a enamelky. Ale někdy je potřeba se překonat, že? Kéž bych si na to troufla častěji, moc se mi to líbí. Spousta z vás má ty kartičky tak krásně nazdobené... Když já mám ale takový skluz, že mám pocit, že se s tím nemůžu moc zdržovat. Teda ne že bych se nezdržovala, ehm... Ty z vás, které mě viděly v akci se teď jistě jen blahosklonně uculují a myslí si své :D, já vím, já vím...

Tato dvoustrana je taková moje soukromá. Už jsem psala, že fotky do alba v rámci měsíce neskládám chronologicky, ale tak nějak dávám rodinné fotky, fotky dětí... a pak jednu stránku jen pro mě, většinou týkající se pracovních věcí, nebo co mě někde zaujalo apod. A v červnu se to nějak sešlo, že jedna stránka nestačila, a musela jsem přidat ještě jednu dvoustranu.

Celá jedna strana je věnovaná smutné květnové události, která mě ale mnohem víc zaujala až svou červnovou dohrou. Přiznám se bez mučení, že zpěvačku Arianu Grande jsem do loňského léta neznala a asi bych bez újmy přežila, kdyby to tak i zůstalo. Bohužel to, co se stalo v Manchesteru se mě hodně dotklo a přesvědčilo o tom, že v dnešním světě opravdu nevíme dne ani hodiny... Co mě ale naprosto dojalo, byl následný koncert  uspořádaný na podporu pozůstalých, na kterém vystupovali skvělí hudební interpreti z celého světa. 

Na koncert jsem narazila úplnou náhodou a nemohla jsem se odtrhnout... Zapnula jsem TV zrovna ve chvíli, kdy na pódiu vystupovali kluci z Take That a to bylo takové dejá vu, že jsem z toho byla úplně paf :-) Kdysi v pravěku to totiž byla moje nejoblíbenější hudební skupina a byla jsem přesvědčená, že Garyho si jednou vezmu za manžela :-))) Po Take That samozřejmě vystupoval i Robbie Williams a největší peckou byli Coldplay. I jejich písničky jsem kdysi dávno opravdu "žrala", ale od té doby, co mám děti, jsem na poslouchání hudby nějak zanevřela. Každopádně tento koncert mi připomněl, jakou mi to vlastně dělá radost, a od té doby není dne, kdy bych si něco hezkého neposlechla.

(Uááááá, teď vidím, jakou tam mám chybu ve jméně u Katy Perry, okamžitě tisknu a přelepuju!!!)

Protilehlá strana je zase celá o mé honbě za štíhlou postavou :-) A né, ještě jsem nezhubla ani kilo!!! :-(((  

A né, nevychodila jsem celou tu pernamentku dřív, než propadla :-)))) A mám další, která propadne za dva a půl měsíce a nebyla jsem letos ještě ani jednou. Ale já to prostě jednou dám!!!

Ale protože jsem se opravdu (jako opravdu) snažila, musela jsem odměnit! Dlouho jsem byla věrná svému růžovému Diorovi, ale po letech ho už přestali vyrábět. A našla jsem tehdy jen jeden poslední kousek snad v celém širém světě na Slovensku v e-shopu za skoro 4 tisíce korun, což je téměř dvojnásobná cena než kolik opravdu stál. Tak jsem si řekla, že nejsem blázen a hledala něco jiného. A pak jsem objevila svou novou lásku, která voní skoro stejně jako ten Dior, yes!

A to je vše přátelé :-) Děkuji za návštěvu a zase někdy příště...

PROJECT LIFE S DIDI... ČERVEN 2017

S pátkem jsem opět na značkách s dalším pokračováním mého PL seriálu :-) Všichni už víte, že lepím páté přes deváté, takže teď jsem dolepila letošní červen. První dvoustrana je klasický 12"x12" layout a jedna stránka, pak následuje dvoustrana Adámkova. Na tu jsem použila především papíry a doplňky Life In Color od Simple Stories, s jednou kolekcí to šlo hezky od ruky.

Červen se nesl ve znamení řádění ve vodě i na souši :-) Áda dostal k Vánocům parádní hasičské auto a konečně se dočkal léta, až je bude moct vyzkoušet se vším všudy, tedy i s hadicí a cisternou na opravdickou vodu. Celý den strávil v pyžamu zaléváním kytek na terase, byl od něj takový klid :-) Za celý den po mě chtěl jen vodu (alias "hodu", jak ještě loni říkal :D), spoustu vody. Kyblík stačil jen na chvíli, tak jsem mu nakonec dovolila "hodu" z bazénu :-) Kytky přežily bez úhony...

Když nezalíval kytky, ukazoval mi, jak se umí potápět. A teda šlo mu to fakt dobře :-)

Mé oblíbené kartonové rámečky :-)

Nesmí chybět ani trocha journalingu, jako obvykle napsáno na pc a vytištěno přímo na kartičku. Ruční psaní není pro mě. Takhle mi vyhovuje, že můžu text upravovat tak dlouho, dokud se mi tam tak nějak nevejde úplně vše, co potřebuju sdělit. Při psaní rukou jsem třeba už v půlce věty neměla kam psát.

No a k hodně barevné kolekci jsem tentokrát zvolila více černobílých fotek. To pak jde skoro samo :-)

Druhá stránka se týká především naší školky (a potažmo školy),  měli jsme nějaké patálie a chvíli to vypadalo, že prvňáčci přijdou o svou třídu, o svou paní učitelku... Naštěstí, po mnoha debatách, to dopadlo relativně dobře a pro děti ze školky ani ze školy se toho moc nezměnilo.

Tato kartička mě rozesměje pokaždé, když na ni v albu narazím. Je o Adámkovi a jeho nechuti cokoli dělat :-) A cokoli myslím jako cokoli!!! Jsem netušila, jak 4 leté dítě může být tak neuvěřitelné líné. A když už se do něčeho pustí, tak prostě tempem lenochoda. A nejvtipnější na tom je, že naše domácí přezdívka "lenochod" vůbec nebyla od věci, protože jsem při jedné návštěvě školky zjistila, že mu tak někdy ze srandy říkají i paní učitelky :-) Ale prý je to ve jméně. Mají tam ještě jednoho Adámka, jsou nejlepší kámoši a jsou nejpomalejší z celé třídy, ve všem!

Žádná stránka není kompletní bez odklápěcí kartičky :-)

Pak následuje "Emičí" dvoustrana. 

Použila jsem tentokrát kartičky a papíry z krásné letní kolekce Sunshine & Happiness, opět Simple Stories. Proto to taky mám všechno tak barevné :-) Já to prostě jinak neumím...

Na konci června už byl ve škole mírnější režim, takže Emči prošly i nalakované nehty. Vlastně se s nimi jednou vrátila ze školy :-))) Prý jim lakovala nehty paní vychovatelka v družině. A bylo to malé umělecké dílko, tak jsem byla shovívavá...

Protilehlá stránka je z posledního června, kdy se rozdávalo vysvědčení.

Jak jinak - odklápěcí kapsička... Já do alba dávám tolik fotek, že když chci použít nějakou neutrální "výplňovou" kartičku s funkcí čistě okrasnou (anglický termín "filler card" je prostě super, česky už to není taková sláva...), nezbývá mi žádné místo na text. Takže si je musím udělat! Kapsičky, kapsičky a zase kapsičky... Jinak to nejde.

Co jsem si moc a moc oblíbila, je toto datumové razítko. Kdysi jsem měla jiné, kde měsíce byly psány římskými číslicemi. A to mi vždycky trvalo, než jsem si to v hlavě srovnala. Stejně tak u anglických datovacích razítek - když chci vědět, jaký je to měsíc, musím si je říkat od začátku :-))) (To si samozřejmě dělám srandu, ale prostě August a September mě vždycky vyvedou z míry, i když po těch letech už je to lepší.) Jako víte jak - na číslo prostě kouknete a hned víte. (Btw. prosím řekněte mi někdo, že to tak máte taky - že si římský číslice musíte tak trochu promyslet a januáry a februáry si taky musíte odříkat... že to není stejný jako normální čísla...????!!!)

A to je pro dnešek vše přátelé :-) Díky za nakouknutí!