Poté, co jsem se probojovala vánočním tvořením, můžu vám říct, že poslední, co chci vidět, je přáníčko a nápis Veselé Vánoce. Nicméně, chuť tvořit stále je a kombinací těchto dvou množin vyšel jako průsečík Project Life. Tam mám totiž do Vánoce opravdu daleko. Vrhla jsem se tedy na tu porci týdnů bez respektu a musím přiznat, že jsem si lepení PLka už dlouho tak neužívala.
Zvolila jsem klasický postup při dohánění a to je:
- kapsy Design A - nejlépe se mi představují, a proto i plánují,
- velké fotky v kombinaci s kolážemi - velké, to jsou panoramata, povedené fotky a detaily, do koláží zase patří méně důležité věci nebo věci, které nějakým způsobem vypovídají o okamžiku a připomínají nějaký zážitek, ale nemusí být ve velké kapse,
- úvodní triplet s textem - journaling na PC vypadá vždy stejně, na rozdíl od mého rukopisu, navíc mám omezený prostor, který mě donutí říct jen to nejpodstatnější, díky okýnkům nahoře, můžu přidat další tři fotky,
- žádný jiný journaling - a to je to, po půl roce si stejně nic moc víc nepamatuji a i kdyby, není čas ztrácet čas s nastavováním tiskárny, nebo ručním psaním náchylným k chybám,
- SAMOLEPICÍ PÍSMENKA - řeknou všechno, stručně a při troše trpělivosti i česky.
Takže třeba narození Lízinky byla samozřejmě nejdůležitější událost 25. týdne.
Tu fotku miluju, takže se dostala i do týdenního přehledu. Stejně jako fotky z našeho letního pikniku. Ty vznikly už za šera a byly celkem "zašuměné", takže mi nezbylo nic jiného, než nás udělat černobílé a trochu zvednout čirost (clarity). A vida, tyhle původně nepovedené kousky nám už doma obsadily i stojánek na vzkazy :-)
S fotkou z firemního dne už se
nedalo nic dělat, nepomohla ani černobílá, ani jiný kouzlo. Jako podklad pro výplňové kartičky jsem vybrala univerzální kolekci papírů
The Neutral Collection (Avery Elle) a samolepky z různých
kolekcí SS.
Písmenka jsou z kolekce
Tiny Texts od Bella BLVD a kombinoval jsem vždy dvě barvy a
kapitálky s malými písmeny.
TIP OD DI: "Na háčky obětujte písmeno W - pokud se nikdo z Vaší rodiny nejmenuje William nebo Wilhelm, nebude vám chybět. Odstřihnutím spodních nožiček ve vhodné výšce získáte dva háčky, a to není vůbec k zahození."
Tady je slíbená koláž. Jak jste si možná zvládli přečíst v textu, byli jsme na festivalu, kde měli hrát naši oblíbení Chinaski, nicméně hodinu před tím už to mračna nevydržela a spustila se obrovská průtrž. Musím teda říct, že pro 10 000 lidí, co si najednou uvědomí, že by bylo fajn vypadnout ze stadionu jedinou hlavní bránou, je ta brána fakt malá a celkem jsem si rázem uměla představit, jak se lidi můžou ušlapat. My naštěstí přežili.
Ještě k písmenkům, většinou se nesnažím o to, aby byla jako podle pravítka. Naopak, lepím je hodně rozházeně, tak aby to vypadalo jako záměr. Nejhorší je uvíznout někde napůl, kdy je "rozvrabčíte" málo a vypadá to, že prostě jen neumíte lepit rovně. Jediné, čím mě nápisy poskládané z písmenek dokáží přivést k šílenství je, když se zasekávají o hranu kapsiček při vytahování / zastrkávání hotových kartiček do protektoru... :-)
Druhá stránka se nese v podobném duchu, tak budu míň mluvit, ať se vy můžete víc dívat.
Je rozhodně na co, protože hlavní fotkou týdne je "jelení fotka". Jo, mohla jsem mít krásnou sexy fotku v obležení mladých, statných a slavných jinochů, z nichž většina navíc umí hrát na kytaru, harmoniku nebo jiný přitažlivý nástroj. Ale ne, já prostě musím dělat "vopičky" za každou cenu, takže tady to je... :-)
Titulní stránka podle stejného mustru. Můžete namítnout, že se tahle ryze počítačová záležitost mezi papírové kapsičky nehodí. Ale to je tak všechno, co s tím zmůžete... :-D V rámci zachování zdravého rozumu jsem se rozhodla tímto způsobem dokončit celé album.
Ale tohle vás určitě obměkčí, tohle se vám bude líbit. Čtyři scrap-bloggerky u jednoho stolu, to se nepoštěstí jen tak. Míša Svatošová, Monika Pestrová a Jana Bennett... Jo, tenkrát jsme asi ani netušily, že založíme biografovou tradici a vida, před Vánoci už jsme byli v kině potřetí. Jak ale správně poznamenává Jana, ty oranžové lístky se teda fakt k ničemu nehodí... :-)
Tady ještě na skok Vltavě a Jelenům. A pro mojí tetu češtinářku - vím, že Vltava není vltava, ale styl je styl a já jsem ten započatý chtěla dodržet. Nicméně, vidíte ten západ slunce...to je snad až kýčovitý...nebo ne? :-)
Poslední kapsy jsem zaplnila fotkami z automatu ve fan parku k mistrovství Evropy v čutané (fotbalu). Překvapivě byly ve velmi dobré kvalitě, a obě suprácké, a tak jsem se ani nerozhodovala a šoupla je do alba obě.
A to je konec. Nebo vlastně možná začátek, protože doufám, že než dojde zase na nějaká další přáníčka, budu mít čas věnovat se albu. Je skvělé procházet si mnohdy pozapomenuté zážitky a uvědomit si, jak prima léto jsme vlastně letos měli... ;-)
Tak ať je i Váš "lajf" jeden velký projekt!
