Project Life - 8. týden

Koncem února jsme se opět probudili do tmy. Ne proto, že bychom vstávali tak brzo, ale protože nám opět nešla elektrika a nešly vytáhnout rolety :-) Na dopoledne jsem měla program - návštěvu těhotenské poradny (ha, kde jsou ty časy :D), ale když jsme se vrátili, ještě pořád proud nešel, takže jsme se rozhodli vyrazit do města na oběd. Zjistili jsme ovšem, že tu téměř není kam jít. Skončili jsme v mé oblíbené hospůdce, kam většinou chodíme večer s kamarádkami. A dávám si tu už několik let stále to stejné - úúúžasný nakládaný sýr (střídám kamadet a blaťácké zlato...).

 

Na stránce jsem použila dvě velké fotky, které jsou dost ujeté a nic neříkající, ale mně se prostě líbily. Hrála jsem si v té době ještě stále s novým foťákem a fotila vše. Hlavně ta vrchní fotka byla dost mázlá, focená za rychlé jízdy do kopce (tak prudkého, že jsem čekala, že na tom sněhu pokloužeme zase hezky zpátky dolů...), ale filtry v editoru udělaly své a nakonec jsem s ní byla spokojená a mohla ji použít.

Podklad pravé poloviny stránky tvoří zadní strana čtvrtky, kterou jsem použila na stránce v předchozím týdnu. Je perfektní, že se sem barevně i designem celkem hodila, prostě neutrální.

Použila jsem písmenkové samolepky á la DYMO. Opravdu zjišťuji, že samolepky jsou velký pomocník. Dodají stránce zajímavý akcent, jsou "rychlé", po ruce... A hlavně - nemusím psát!

Další šílené fotečky (viz. níže) - fotím foťák v autě v zrcátku :-) Přišly mi vtipné a zajímavé. Navíc jsem si zamilovala fotky ve stylu Instagramu. Tomu naštěstí zatím odolávám, věřím, že je to další požírač času a navíc nemám tak zajímavé fotky, že bych měla pocit, že je potřebuji ukázat světu, ale líbí se jejich vzhled. Instagramové fotky jsou unikátní tím, že jsou vždy oříznuté do čtverce, z čehož vznikají často zajímavé kompozice. Čtvercové fotky používám čím dál častěji - pokud na fotce vyberu jen jeden zajímavý detail a zbytek oříznu, přestává okolí poutat zbytečnou pozornost a je na první pohled jasné, co jsem tou fotkou chtěla říct nebo ukázat. A pro Leu, aby si nemusela ukousnout jazyk - ano, už jsem si té chyby ve slově elektřina na druhém řádku všimla :-)

Ještě k těm samolepkám - se Simple Stories mi nezbylo, než vzít na milost i anglické nápisy. Mně se prostě líbí :-) Anglicky umím dobře a přiznávám, že album dělám hlavně pro sebe :-) Navíc předpokládám, že mé děti jednou angličtinu také budou ovládat, takže v momentě, kdy je začne zajímat i něco jiného, než obrázky, budou si spoustu věcí umět sami přeložit. Pokud se na album dívá např. moje mamka, stačí jí koukat na fotky a občas si něco přečíst. Prostě mi ty texty často přijdou velice trefné a použití je pohodlné. Vezmu arch se samolepkami a procházím jednotlivá hesla, až najdu přesně to pravé. Tady se mi Choose Happy perfektně hodilo. Přestože jsem byla naštvaná, že nejde elektrika, rozhodla jsem se najít to pozitivní, být happy a vyrazili jsme na oběd do města, kam bychom jinak rozhodně nešli.

Fotka mé lásenky pochutnávající si na poledním vegetariánském (!!! blázen) menu. Oni v této hospůdce maso nedělají, ale já si vždycky dávám nakládaný sýr, takže mi to nevadí. Petr na sýr ale neměl chuť, tak si dal sojové maso na houbách. Ehm... špatné to nebylo, ale sýr je sýr (a maso je maso!) A zase - koukla jsem na arch, hledala nějakou zajímavou samolepku a co jsem nenašla - Cheese :-) Jak výstižné!

Tady jde skvěle vidět, jak oříznutí do čtverce může fotce pomoct. Přestože jsem se při focení hodně snažila najít vhodnou kompozici a dlouho jsem hledala nejlepší úhel záběru, stejně byly fotky takové nijaké. Na stole bylo hodně věcí, rušivé pozadí... opravdu nic moc. Ale po oříznutí bylo na fotce jen to, co jsem potřebovala a v perfektní kompozici. Chtěla jsem vyfotit svůj oběd a na fotce mám opravdu jen svůj oběd, co víc si přát :-)

No a nesmí chybět co? Moje oblíbená Smash páska Like This - je nenahraditelná :-) Momentálně je sice vyprodaná, ale během cca 10 dnů bude opět skladem.

Přikládám originální fotky, posuďte sami... Připomínám, že veškeré fotky na blogu jsou klikací a můžete si je prohlédnout zvětšené.

Tady už je pravá strana. Hlavním námětem je opět Emičák. Bez ní bych asi neměla o čem psát :-) Poprvé jsem použila vertikální uspořádání kapes a přijde mi to zajímavé. Určitě je budu používat častěji. Jsou z této sady od Echo Park (super je, že sada obsahuje i dvě kapsy na klasické 12" stránky, takže jsem si po roce konečně mohla vložit své jediné dvě hotové 12" stránky do kapsy a nemusí se už válet nahoře na skříni).

Ve školce děti vlastnoručně plácaly a pak pekly výborné preclíky. Chutnalo to jako hospodské tyčinky, jen byly mnohem měkčí. Výborné.

Když jsem fotila nemocnici, připadala jsem si jako vééélký exot, hlavně s tím megavelkým foťákem. Ale od té doby, co dělám Project Life a POTŘEBUJI zdokumentovat i různé "nestandardní" situace, začíná mi být celkem jedno, co si lidé okolo myslí. Život nejsou jen narozky a Vánoce, že?

Tady jsem si připadala přinejmenším stejně divně. Potřebovala jsem vyfotit Emu poté, co se nám poprvé v životě ztratila :-) Musím se naučit k focení víc používat svůj chytrý telefon. Je podstatně méně nápadný!

Účet z cukrárny, kam jsme Emu vzali po nepříjemném vyšetření, tvoří skvělý doplněk. Jo a tady jsem objevila kouzlo miniaturních svorek... Vřele doporučuji pořídit si do své scrapstáje malého koníka. Vše připevníte "vcukuletu" a nevypadá to tak placatě, jako když lepíte klasicky páskou. Otřesné mázlé fotky jsem hodila do retro stylu, přebarvila a rázem jsem je mohla použít :-)

Tato fotka je tak trochu o ničem, ani nevím, co jsem fotila, nebo zkoušela, ale prostě jsem ji ve složce "8. týden" měla... Myslím, že jsem zkoušela funkci rozostření pozadí, ale ono se mi nějak rozostřilo skoro všechno :-) Měla ale takové zajímavé nasvětlení a po oříznutí vypadala dobře. Zaoblené rohy a srdíčková digi-samolepka z ní udělaly mou srdeční záležitost (já nevím, proč všude cpu ta srdíčka, viz. např. kapsa z Aska, ale mně ty srdíčka přijdou takový miloučký...) Rozhodla jsem se ji tedy použít a vyjádřit to, jak Ema strašně ráda maluje. 

A to je vše přátelé... (co co co co co jééé? to mám přece přece říct já... no tak to řekni... tádydádádádýdádá...a to je konec přátelé!... to neznáte? ehm, nevšímejte si mně, je lehce po půlnoci a už se vidím v posteli). 

Takže - kdo dočetl až sem, podepsat v komentáři! Zasloužíte odměnu, protože tak dlouhý post jsem snad ještě nenapsala a vy asi ani nepřečetli. Jak by řekla Irena - kecy v peci :-) Pokud těch keců bylo až příliš, příště třeba v článku nechám jen fotky, klidně si řekněte... Každopádně ze všech komentářů, které se pod příspěvkem objeví do nedělní půlnoci, vylosuji v pondělí jednoho z vás, kdo vyhraje slevový kupón v hodnotě 300 Kč na nákup jakéhokoli zboží z nové kolekce I Heart Summer od... Simple Stories :-)

A ještě dotaz - jsou pro vás velké fotky pohodlnější? Nebo je to s nimi méně přehledné a raději si je rozkliknete? Blog je psaný pro vás a záleží mi na vašem názoru...

Dobrou noc a dobré ráno!

P.S. ještě to po sobě čtu, abych vychytala chyby... a čím blíže k ránu, tím je to veselejší... asociace myšlenek je někdy kouzelná... k textu "podepsat v komentáři" mě napadlo jediné - piš piš piš, nebo tě sní myš... taky jste to psali svým dopisovacích kamarádům a kamarádkám? :-D Kde jsou ty časy...