Project Life s Markétou... 12.týden

Znáte ten pocit, kdy se vám nic, ale vůbec nic nechce? Nevím jestli je to jarní únava, tvůrčí krize či nějaká jiná porucha, ale já to chytla. Tenhle týden jsem doslova vypotila z posledních sil. Bohužel mám pocit, že je to i vidět, ale holt každý den není posvícení. Jen doufám, že to brzy přejde a všechno zas poběží - nebo spíš polepí - jako na drátku :-)

Na tenhle týden jsem použila kolekci Dreamy od Becky Higgins - také jeden z úlovků ze Znojma :-) Je jemná, něžná, pastelová, na počínající jaro akorát :-)

Zdobila jsem poměrně málo a jakým si spojovacím prvkem jsou flitry v barvě kartiček.

Tuhle fotku mám moc ráda, fotila jsem brzy ráno. Půl zahrady bylo ještě ve stínu a na druhou půlku už poměrně intenzivně svítilo sluníčko. Ten kontrast byl tak velký, že to skoro vypadá jako fotomontáž dvou obrázků :-)

Hlavní událostí týdne bylo částečné zatmění slunce. Fotku všech fází jsem stáhla z FB. Já zkoušela také fotit, ale nepodařilo se mi nic publikovatelného. Nápisy jsem řezala na Silhouette. Fotku fází jsem rozřízla a tu  s vrcholem zatmění jsem vyřízla  a nalepila na 3D polštářky.  

Chtěla jsem zdůraznit ten tvar sluníčka - malá filozofická odbočka - přišlo mi, že vypadá jako smajlík :-) Celé to bylo takové zvláštní. Tou dobou jsem akorát byla na pražském Smíchově. Najednou se ochladilo, bylo světlo, ale při tom tma, vše takové potemnělé. Lidé koukali k nebi přes sklíčka, cédéčka, dvoje brýle (já) :-)) a sluníčko se nám smálo. Jak nás má v hrsti, když nebude hřát, nepřežijeme a my se tu všichni honíme a pachtíme za bůh ví čím a k čemu nám to vlastně je ? Těžko říct. Ale asi se mu nás zželelo a zase se ukázalo a vše se vrátilo do toho uhoněného normálu :-) - konec filozofické odbočky.

Tento týden se toho až tolik nedělo, takže se mi do kapsy výborně hodil sáček od vysetého hrášku :-) Dneska už má skoro 10 centimetrů !!! :-)

Když tu tak píšu, asi jsem přišla na to, proč mi to šlo tentokrát tak těžce. Já totiž tento týden onemocněla. Po letech jsem chytla opravdovou chřipku. Kdo ví , pochopí. 5 dní jsem jen ležela a četla a spala. 

Na počítači jsem shlídla poslední závody v biatlonu a jinak se jen potila :-)

Konečně jsem aspoň dočetla Staříka - trhák loňského roku. Já nevím, asi jsme se potkali ve špatnou dobu, ale mně to tak úžasné nepřišlo.  Zato druhá kniha od Joanne Rowlingové píšící pro dospělé pod pseudonymem Robert Galbraith -  Hedvábník - ta byla úžasná !! Vřele doporučuji !

Díky  méně událostem došlo i na zprávy ze školky :-) Tentokrát měli návštěvu z poříční policie. Ája si dokonce vyzkoušela pušku i pistoli - a k tomu už se odvážil jen Pepík ! A paní učitelka zase fotila nejvíc fešného pána policistu, tak jsem měla co dělat abych našla nějaké fotky dětí :-)) 

Poslední kartičku jsem věnovala mému milovanému dědečkovi. Ve čtvrtek 19. to byl rok, co odešel. Jak jsem tenkrát říkala, byl to jeho poslední vtípek, protože byl Josef a zemřel stylově na Josefa. Pořád mi moc chybí a asi nikdy nepřestane. Asi to byl on, kdo ve mě probudil takovou lásku k fotkám. Fotil hodně a spolu jsme pak fotky v malinké koupelně s červenou žárovkou vyvolávali, máchali v ustalovači a sušili v sušičce podobné mandlu :-) Byl pro mě prostě mužem no.1 :-) 

Tentokrát to asi nebylo tak barevné a veselé jak jste byli doposud zvyklí, ale tak už to chodí.  Příští týden touto dobou už většina z nás bude lepit v Liberci !! Já se hrozně moc těším, tak doufám, že vy taky ! Tak na lepenou tady  i v Liberci :-)