Project Life - 11. týden - jsme v porodnici!

Je to tady :-) Přestože termín porodu byl až 23.3., ze zdravotních důvodů byl naplánován císařský řez. Pan doktor mi udělal nesmírnou radost a operaci napsal na středu 13.3.2013 - DOKONALÉ!!! 

Musím se přiznat, že nad touto dvojstranou jsem si hodně dlouho lámala hlavu. Nechtěla jsem nějakou vyloženě miminkovskou stránku. Událost to byla samozřejmě veliká a bylo potřeba to pořádně "rozmáznout" :-) Protože v tomto albu už výjimečnost této stránky nejspíš nic nepřekoná, bála jsem se cokoli vybrat a použít, aby to nebylo málo "extra". Nakonec nebylo zbytí a prostě jsem to musela rozlousknout, pokud jsem se chtěla pohnout dál.

Barevnost stránek jsem podřídila barevnosti fotek - zelené roušky na sále a žluté kachličky. Tentokrát mi trvalo extrémně dlouho, než jsem vybrala fotky a rozvrhla jejich umístění... Která je ta nej? Líbily se mi všechny, všechny jsou jedinečné... byla to opravdu fuška.

 

Text jsem natiskla na kartičku z bločku od Simple Stories a okolo nakreslila štrafovanou borduru. Protože nikdo kromě mě a Petra (a jasnovidek Irisky a Pampelíny) nevěděl, jestli to bude holka nebo kluk, přišlo mi vtipné použít razítka postaviček (hodně stará sada od Maya Road).

 

Tohle je naše úplně první společná fotka s Adámkem. Na fotce je mimčo sice vidět hezky, ale z mého pohledu byla vidět jen lebka :-) Nemůžu říct, že bych viděla, jak vypadá... Ale tak lepší, než kdyby jim vypadl z ruky :-) 

Haha, pomalu se stává pravidlem, že každou kartičku několikrát předělávám. Většinou hodinu vybírám papíry, ozdoby, razítka... další hodinu skládám nejlepší kompozici... nalepím.... a frrrr - rýýýýýchle odlepím. Jak to prostě vidím hotové a vím, že už to tak zůstane, řeknu si, že to není perfektní a rychle odlepuju, dokud to ještě jde. Momentálně si neumím představit, že bych používala něco jiného, než lepidlo v rolátku. To sice drží dobře, ale pokud je třeba, dá se v začátku celkem snadno odlepit. A navíc je to maximálně rychlé a pohodlné.

Dala jsem si za úkol spotřebovat věci které jsem zakoupila už hodně dávno. Takové ty co už by člověk normálně nepoužil. Tady jsem udala kartonovou korunku, byla myslím z mé úplně první objednávky ze zahraničí. Byla ale taková mdlá a měla na sobě divné žluté kamínky. Ty jsem odloupla a nalepila místo nich stříbrné kovové "perličky". Pořád to vypadalo divně, tak jsem to celé obtáhla černou fixou... Kýč jak bič :-)  A proto jsem si řekla, že to tam nechám :-))) Když už, tak už... 

Ten zbytek se mi ale líbí - Adamův náramek, který mu byl tak volný, že jsme ho skoro ztratili. Jakmile jsem si byla jistá, že své dítko poznám, okamžitě jsem náramek sundala a dala do kabelky, aby se neztratil doopravdy. Co bych dala do alba??? No a doplňuje to krásná svorka od Simple Stories (té mi bylo líto, ale má čestné místo na důležité stránce), kartonová hvězdička od Kety a textilní páska, kterou jsem si dovezla z Anglie, tu si šetřím. Ty barvy jsou úžasné. Podkladová kartička je natištěná razítkem od Jenni Bowlin.

No a tady - to je prostě k poňuchňání :-) Pamatujete jak dávají v porodnici tu obtisknutou nožičku na takovém archu se všemi důležitými detaily... Tak to jsem sváděla velký boj, jestli to mám rozstřihnout nebo ne. Prvně jsem si říkala, že to rozstřihnu na půlku a dám do dvou slotů nad sebou, aby to navazovalo. Ale nějak mi to nakonec nepasovalo, tak jsem si dovolila vystřihnout jen nožku a zbytek vyhodit (mj. to byla reklama na nějaké trapné pojištění). No a výsledek? Vidíte sami. Pro mě maximální spokojenost a nelituju. 

Obě podkladové kartičky jsou od Simple Stories, bordury kreslené bílou gelovkou. Skvěle posloužil papírový metr z Ikea (díky!!!), vrstvenou samolepku jsem si udělala sama.

Neodolala jsem a použila i fotomontáž vyrobenou v editoru. Můžete vyzkoušet sami. Opět vlastnoručně vyrobená vrstvená samolepka...

Na pravé straně mi trochu dala zabrat kompozice. Je těžké na stránce s 3 x třemi políčky poskládat fotky tak, aby nevypadaly poskládané "pravidelně". Pořád jsem přidávala nebo ubírala fotky, až jsem se ustálila na pěti nejlepších. Pro jistotu jsem je ještě nechala vytisknout ve dvou různých velikostech.

Papíry jsem vybírala hodně dlouho - opět jsem řešila dilema mimi/nemimi. Ne že by se mi dětské motivy nelíbily, ale prostě je nechci mít zrovna na své NEJ stránce. Fotky naštěstí byly všechny stejně barevné, takže nakonec zvítězila dokonale ladící sada Bluebell od My Mind´s Eye. 

S políčky jsem si opravdu vyhrála... Papíry mají velikost 6"x6". Z každé čtvrtky jsem si uřízla 4"x4" a co se zbytkem? Nechtělo se mi to nikde schraňovat, odřezků bylo opravdu hodně. Takže jsem nakonec zbylé proužky vzala, poskládala tak, aby k sobě ladily a zezadu je slepila washi páskou. Protože papíry navíc byly s oboustranným potiskem, skládalo se to moc dobře. Stačilo mi tedy jen 5 malých aršíků a vůbec nic mi nezbylo. Využila jsem dokonce i část, která není určená k použití - vrchní část papíru, kde je barevně odlišný pruh (v tomto případě žluté proužky) a bývá tam dírka na zavěšení.

No a tady už lezeme ven :-) Měla jsem domluveného jednoho protekčního fotografa přímo na operačním sále - sanitáře. Byl sice velice ochotný, nicméně ne moc zručný :-( Skoro všechny fotky byly máznuté. Naštěstí byl ale i velice výkonný a vyfotil jich opravdu hodně, takže aspoň bylo z čeho vybírat. 

Váhala jsem, jestli tuto fotku použít. Ale prostě takhle se Adam narodil a já jsem šťastná, že jeho první vteřinu na světě mám zdokumentovanou. Do alba taková chvíle rozhodně patří. Já mám na stránce fotku bez retuše, vám ji raději servíruji trochu upravenou...

Kecy v peci o tom, jaké bylo počasí :-)

Když mi přijde, že bílé okraje fotky na stránce trochu zanikají, obtahuji je tenoučkou (0,1 mm) černou fixou.

Na této dvoustraně jsem poprvé použila nový font písma a moc jsem si ho oblíbila. Od té doby téměř nepoužívám jiný. Jmenuje se PUPCAT a s českou diakritikou si ho můžete stáhnout tady.

Naše milá porodní asistentka...

Adámek už na dětském oddělení na kontrole. Dymo-samolepka od Simple Stories. A nevěděla jsem co dál, tak jsem jen uvázala provázek. Teď mě napadá, že by se hodily nějaké cákance :-) No tak možná až budu dokumentovat to třetí dítě (hahaahaaaaháááááááááá!!!!) Ehm...

Motýlková raznice od Marthy Stewart, vyraženo 2x, obarveno distress inkoustem a podlepeno 1 mm pěnovými polštářky. Provázek místo tykadel...

No a zase svorky... používám je čím dál víc. Dodají takový malý zajímavý detail, nejsou až tak plastické, prostě super...

A tady jsem byla opět statečná a použila další hrůzičky ze své sbírky. Pokud jsem ty lahvičky chtěla někde udat, tak jedině tady :-) Barva seděla, téma taky, šup sem s nimi...

A to je pro dnešek vše... jsem se zase rozepsala, ale tak snad chápete :-) No a mazánek měl minulý týden čtvrt roku, to to letí... Aneb to to nestíhám... mám hotové už jen další tři týdny. Ale pracuji na plánu nápravy. Přemýšlím nad tím, že začnu dělat aktuální týdny začerstva a k tomu ještě každý týden jeden týden staršího data. Držte palce... 

A co vy? Vím, že některé z vás už začly. Plánujete svůj Project Life? Svou první stránku? Léto a prázdniny jsou skvělá příležitost!

Ne všechny jste na Facebooku, kde jsem sdílela hezkou myšlenku (ne vlastní :D), tak si dovolím zkopírovat i sem:

  

Rodné listy dokazují, že jste se narodili.

Úmrtní listy dokazují, že jste zemřeli. 

Scrapbook dokazuje, že jste opravdu žili.

TAK ŽIJTE A SCRAPUJTE!