Project Life - 9. týden

V tomto týdnu se nedělo nic moc velkého, takže obsah stránky je takový víceméně neutrální. Protože levá strana je dost barevná, vpravo jsem se držela svých oblíbených barev / nebarev - šedá, bílá.

Hlavním námětem je kdo jiný, než náš milovaný Emičák :-) Dělení kapes bylo dané předchozí stránkou, ale dá se říct, že se mi hodilo, protože fotky jsem měla na výšku. Fotka vpravo nahoře je koláž vytvořená v Picase - 3 fotky původně na šířku poskládané do velikosti 10 x 15 cm na výšku. Skvělý způsob, jak dostat spoustu fotek do jedné kapsičky :-) Líbí se mi i to, že dominantou zůstal pouze ten vysmátý Emičácký obličej, nic rušivého okolo.

Dojemná smrt mého telefonu. Sloužil mi snad minimálně 8 let, toho se myslím u nového chytrého modelu nedočkám :-(

Po víc jak půl roce Ema strávila celou sobotu u babičky. Od letních prázdnin tam potvůrka nechtěla jezdit, protože u babičky Dáši se holt musí dodržovat pravidla... Není tam taková anarchie jako u druhé babičky. Ale asi k těm třetím narozeninám dostala i další porci rozumu a ze dne na den si usmyslela, že v sobotu zase k babičce pojede. Babička ji vždycky fotí a Ema velice ráda "pózuje", výčet jejích grimas je nekonečný.

Takhle to vypadalo, když se k babičce chystala. Češe se tak každou chvíli. Vždycky říká: "Počkej mamko, ještě se musím nastrojit, aby babička říkala, že jsem krásná."

Ovšem toto byl hlavní moment týdne:-) Sen se stal (přes krátké vývojové stádium noční můry) skutečností - zásluhou Irisky vyšla naše kniha. Jsem měla úplně trauma, jak to s patřičnou pompou pojmout na stránce. Vrtala jsem se v tom tak dlouho, až mi tato kartička přijde totálně mimo, ale samolepkou Totally Cool jsem to uzavřela :-) Předělávat to nebudu...

Tak, tady už je pravá stránka - v mých oblíbených barvách. Krásně neutrální. Ovšem hlavním tématen stránky je sníh a bláto, jiné barvy jsem ani zvolit nemohla :-)

Zjistila jsem, že zahradu fotím docela často. Když se u nás nic neděje (což je skoro pořád), aspoň vím, jak bylo venku. Ne že by to bylo důležité, ale až se třeba do alba podívám za 10 let a uvidím, že ty cihly ze stavby jsou stále na tom stejném místě, pousměju se :-) 

No a opět - fotka ořízlá do čtverce, tentokrát ve velikosti 9 x 9 cm. Pánové ve fotolabu mé zakázky milují :D - fotky jim posílám roztříděné do složek podle velikostí, ve kterých si je přeji vyvolat - standardně 5 složek..., některé s rámečkem, některé bez... jupí...

Hnědošedá kartička je z tohoto bločku, od jedné "nejmenované" značky :-), oba kousky washi pásky jsou z jednoho kotoučku - na pásce se pravidelně střídá několik vzorů, vždy cca 3 cm. Když koukám na detail té pásky v eshopu, zjišťuji, že k některým vzorům jsem se ještě ani nedostala :-)

Malá kartička s nápisem TODAY je ze stejného bločku od stejné "nejmenované" značky (:-D), jen v menší velikosti. Před nějakou dobou jsem v akci koupila velké mražené krevety a pořád mi bylo líto je použít (právě zjišťuji, že diagnózu "je mi líto použít" musím rozšířit i na další životní sféry... zatím se to týkalo jen scrapu...) Nastal ale jejich čas, recept se mi nechtělo žádný studovat, protože jsme doma neměli téměř žádné ingredience, takže jsem vzala co dům dal a vytvořila opravdovou lahodu. Musela jsem si poznačit recept, abych si to zase někdy připomněla a mohli jsme si dát opakování.

Pokud jste si pozorně prohlédly celou stránku,vpravo nahoře je velká fotka dodávky PPL. Není tam náhodou... Historka je popsaná na kartičce pod fotkou. 

Bydlíme opravdu na konci světa... a na konci světa nikdo neodhrnuje sníh, ani nesype cestu. A když na konci světa roztaje sníh, vznikne co??? BLÁTO... A pokud je sněhu hodně (jakože bylo), tak bláta je také hooodně :-) A pán v dodávce PPL si vyzkoušel, jaké to je, když na cestu s velmi (!!!) vysokou vrstvou bláta najede s vozem, který k tomu není uzpůsoben :-) Pohon na všechny 4 se jeví jako nezbytnost. Trvalo mu téměř půl hodiny, než se za vydatné pomoci mé drahé polovičky z bláta vyškrábal. Jaké bylo jeho zděšení, když mi další den vezl další balíky :-))) Ale už mu to šlo o poznání lépe...

Na Facebooku jsem našla krásný nápad na velikonoční dekoraci - papírové zajíčky. Sice se nám nepovedli jako ti na obrázku, ale aspoň jsem si s Emou užily společné tvoření. Jak byla důležitá s tou bílou gelovkou...

No a poslední je snímeček lásenky, jak seká dřevo, abychom se mohli ohřát u praskajícího krbu. To abych ukázala, jak se o nás jako správný chlap umí postarat :-)