Foto a text: Lucius
Když jsem četla článek od Didi, proč se s takovou vervou vrhla na Project Life, připadalo mi, že jsem to snad psala já. Od prvního růžového fotoalba uplynulo pět let a bylo potřeba ještě jedno modré... Ale času nebylo nazbyt. Takže zatímco jsem kolem půlnoci usínala nad rozdělanou "dvanáctkovou" stránkou z prvních Mattyho vánoc, v šuplíku už jsem měla fotky ze druhých a štos fotek dalších, neméně důležitých. Potácela jsem se mezi pocity "Všechno to vyhodím!" a "Hodí se sem spíš knoflíček světlounce modrý, nebo tyrkysový?"
V té době jsem objevila deník typu Smashe. To už bylo lepší. Bylo to rychlé, úderné, pro mě dostatečně osobní a stíhala jsem ho psát s minimálním zpožděním a s minimem pomůcek. Na naše cestování super. Mám ho ráda a píšu ho pořád i když už ne tak vymazleně. Podle něj se pak dobře vyrábí Life. Přjde mi ale dost osobní. Prostě je jen pro mě, zúčastněné a pár dalších blízkých. Nechce se mi ho ukazovat každému, kdo přijde na návštěvu a spustí: " Jé, kde jste to letos byli? Ukažte nám fotky". A já krom těch, vlepených v Deníku, nemám... Hodně cestujeme, fotíme a tak jsou všichni zvědaví na naše obrázky.
No a teď ke "kapsám" jak říká naše Zuzka. Líbí se mi, že na to není potřeba kufr scrap-volovin a hlavně to, že konečně STÍHÁM. Do PL jsem se pustila na chalupě, kapsy a desky nakoupila v papírnictví a že teda taky zkusím udělat pár stránek, když to ta Didi má takový krásný.
A tak jsem zasedla a od té doby jedu v "Lifu". Nafotila jsem vám i tvůrčí bordýlek, rozložený na stole, co mi jinak funguje jako přebalovák. Je tam v podstatě úplně všechno, pomocí čeho jsem vyfocené stránky dělala. Doufám, že bude malý brzo bez plen, abych to nemusela pokaždé všechno sklízet :-)
Taky se trochu bojím, že budu muset přejít na 12x12 stránky, aby se mi tam vešly k sobě fakt všechny fotky, co potřebuji. Nemám stránky po týdnech, ale tak, jak jdou dny za sebou. Zatím mi to vyhovuje, teď v létě pořád někde trajdáme, co bych fotila na konci listopadu, moc nevím. Ale třeba se něco najde. Už se těším na liberecký kurz, prolistovat vaše deníky, nasát inspiraci a zkusit to třebas zas trochu jinak.
Doufám, že za pár (třeba i desítek) let si album vytáhnu ze skříně, otevřu ho a bude to zase tu! Mattyho mokré pusinky, Zuzančin první den ve škole, babiččin výborný rebarborový koláč, levandule, co nám z jara rozkvetly pod oknem. Snad to tak bude. Doufám. Doufám a lepím :-)
P.S. Také pracujete na svém Project Life albu? Moc rádi vaše stránky zveřejníme na našem blogu. Pošlete nám pár fotek, něco málo textu (přibližně v rozsahu dnešního příspěvku) a my vám za odměnu pošleme slevový kupon v hodnotě 200 Kč na nákup v e-shopu www.prettypapers.cz.
Když jsem četla článek od Didi, proč se s takovou vervou vrhla na Project Life, připadalo mi, že jsem to snad psala já. Od prvního růžového fotoalba uplynulo pět let a bylo potřeba ještě jedno modré... Ale času nebylo nazbyt. Takže zatímco jsem kolem půlnoci usínala nad rozdělanou "dvanáctkovou" stránkou z prvních Mattyho vánoc, v šuplíku už jsem měla fotky ze druhých a štos fotek dalších, neméně důležitých. Potácela jsem se mezi pocity "Všechno to vyhodím!" a "Hodí se sem spíš knoflíček světlounce modrý, nebo tyrkysový?"
V té době jsem objevila deník typu Smashe. To už bylo lepší. Bylo to rychlé, úderné, pro mě dostatečně osobní a stíhala jsem ho psát s minimálním zpožděním a s minimem pomůcek. Na naše cestování super. Mám ho ráda a píšu ho pořád i když už ne tak vymazleně. Podle něj se pak dobře vyrábí Life. Přjde mi ale dost osobní. Prostě je jen pro mě, zúčastněné a pár dalších blízkých. Nechce se mi ho ukazovat každému, kdo přijde na návštěvu a spustí: " Jé, kde jste to letos byli? Ukažte nám fotky". A já krom těch, vlepených v Deníku, nemám... Hodně cestujeme, fotíme a tak jsou všichni zvědaví na naše obrázky.
No a teď ke "kapsám" jak říká naše Zuzka. Líbí se mi, že na to není potřeba kufr scrap-volovin a hlavně to, že konečně STÍHÁM. Do PL jsem se pustila na chalupě, kapsy a desky nakoupila v papírnictví a že teda taky zkusím udělat pár stránek, když to ta Didi má takový krásný.
A tak jsem zasedla a od té doby jedu v "Lifu". Nafotila jsem vám i tvůrčí bordýlek, rozložený na stole, co mi jinak funguje jako přebalovák. Je tam v podstatě úplně všechno, pomocí čeho jsem vyfocené stránky dělala. Doufám, že bude malý brzo bez plen, abych to nemusela pokaždé všechno sklízet :-)
Taky se trochu bojím, že budu muset přejít na 12x12 stránky, aby se mi tam vešly k sobě fakt všechny fotky, co potřebuji. Nemám stránky po týdnech, ale tak, jak jdou dny za sebou. Zatím mi to vyhovuje, teď v létě pořád někde trajdáme, co bych fotila na konci listopadu, moc nevím. Ale třeba se něco najde. Už se těším na liberecký kurz, prolistovat vaše deníky, nasát inspiraci a zkusit to třebas zas trochu jinak.
Doufám, že za pár (třeba i desítek) let si album vytáhnu ze skříně, otevřu ho a bude to zase tu! Mattyho mokré pusinky, Zuzančin první den ve škole, babiččin výborný rebarborový koláč, levandule, co nám z jara rozkvetly pod oknem. Snad to tak bude. Doufám. Doufám a lepím :-)
P.S. Také pracujete na svém Project Life albu? Moc rádi vaše stránky zveřejníme na našem blogu. Pošlete nám pár fotek, něco málo textu (přibližně v rozsahu dnešního příspěvku) a my vám za odměnu pošleme slevový kupon v hodnotě 200 Kč na nákup v e-shopu www.prettypapers.cz.
Luci díky za nakouknutí, máš to moc hezké !!!
OdpovědětVymazatA vracet se určitě budeš, myslím, že právě proto to všechny děláme, abychom nezapomněly ty maličkosti, které se staly. Narozeniny a Vánoce si pamatujeme, ale to, že nám za okny seděla veverka a ještě 1. dubna byl sníh většinou zapomeneme.
Supr! Další do řady! ;-) Moc pěkné! To jsou asi kapsy na fotky 10x15...že?
OdpovědětVymazatPrávě přemýšlím, že bych ráda dětem udělala jejich alba zpětně a tímto stylem by to bylo docela rychlé a myslím, že snad i hezké.
Moc děkuji za nakouknutí a těším se do Liberce!
Je to mooc krásný! A článek...ten jsem snad psala já :-). Přeju spoustu radosti a inspirace do dalšího tvoření.
OdpovědětVymazatSuper, PL na formátu A4 a funguje to parádně.
OdpovědětVymazatLuciusi hlavně vydžet :) je to moc hezky rozjetý!!!
>valilu
Skvělé, díky za možnost nahlédnutí. Já dělám PL taky, přesně z toho důvodu, který tak hezky vystihla Screbla výše: "Narozeniny a Vánoce si pamatujeme, ale to, že nám za okny seděla veverka a ještě 1. dubna byl sníh, většinou zapomeneme. " Také ho nedělám po týdnech ani měsících, ale podle potřeby. Z každé důležité akce či události fotka, dvě, tři nebo koláž. A protože těch akcí je hodně, mám hodně stran, např. za leden 12, v únoru 14 atd. Loňský PL mám v originálních 12" složkách, letošní dělám do A4 (jako Lucius do vertikálních čtyřokýnkových i horizontálních tříokýnkových), obě varianty jsou fajn, dvanáctková na první pohled profesionálnější a hezčí, A4 rychlejší a levnější. PL jde lehce i zpětně a co se mi na něm líbí dalšího, je to, že když mám opravdu jen malou chvilku, stačím udělat třeba jedno okénko do složky, což bývá rychlovka narozdíl od klasické dvanáctkové scrapbookové stránky.
OdpovědětVymazatTvořte! PetraKV
Diky za povzbudive komentare. At se vam dari :-)
OdpovědětVymazatNeprihlaseny Lucius
Luci, super PL, máš to moc hezké, jen tak dál.
OdpovědětVymazatLuci, super PL, máš to moc hezké, jen tak dál.
OdpovědětVymazat