Project Life - 18. týden

S pátkem je tu další dvoustrana z mého alba. Měla bych si pohnout, jste mi v patách :-) Mám hotový už jen 1 další týden, na další tři vyvolané fotky... ale nemám kapsy, všechny jsou vyprodané :-( Možná se poscrapím (jak mi nedávno psala Screbla - Markéta) a střihnu si něco do kapes s jiným dělením, než jaké teď používám. Mám doma ještě vertikální a mixované vertikální a horizontální... a pak taky čtverce. 

Jenže ono je opravdu trochu náročnější pak na druhé straně připravit fotky tak, aby pasovaly. Což mě přivádí na myšlenku, že OPRAVDU JE LEPŠÍ PRACOVAT NA AKTUÁLNÍCH STRÁNKÁCH, než být pozadu, protože pak bych v průběhu týdne věděla, jaké mám k dispozici kapsy (zadní strana z předešlého týdne) a podle toho bych rovnou mohla fotit :-) Na druhou stranu - protože se znám a protože nikdy nevím, co se bude hodit, fotím většinou stejnou scénu na šířku i na výšku, často se mi to vyplácí!

Tento týden se mi barevně opět docela líbí (nééé, nechválím se :D). Já vážně nemám ráda žlutou a cokoli, co se žluté byť jen nepatrně blíží... ale na těch kartičkách mi to prostě nějak nevadí. Co taky jiného ke žlutým tulipánům :-)

18. týden začal opět nevesele, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Kartička je od Simple Stories, stejně jako samolepicí písmenka.

Podkladová čtvrtka je ze sady DIY od Crate Paper, doplněná enamelovými tečkami. Na okraj jsem šedým inkoustem natiskla borduru z této razítkové sady od My Mind´s Eye. Na kolážové fotce jsou visačky z naší bleskové challenge pořádané při příležitosti mezinárodního dne scrapbookingu. Skvělá účast, která mě opravdu překvapila.

Tady jsou tulipány z naší zahrady. Miluju tulipány, jen teda ne ty žluté :-) Ale tak lepší než nic. Nejradši mám růžová ještě nerozvitá poupata. No a abych nezapomněla kdy to bylo, přidala jsem do kapsičky i poznámku o tom, že jsem posílala plnou moc na "Poplatky zpět".

Zase to vypadá, že skáču, ale fotka visaček je hned nad touto fotkou přáníčka, které jsem tvořila ne pro bleskovou challenge, ale pro challenge Clean & Simple. Moc se mi přáníčko líbilo a už jsem ho podarovala, tak abych ho měla na očích. Ketino razítko ŠTĚSTÍ je BOŽÍÍÍÍ! Spolu s VÍKENDEM patří mezi mé favority.

Šílený pohled do dětského pokoje :-) On zatím slouží jako druhý sklad, pokojíček je jen na půlce, postel tam Ema zatím nemá, spinká s námi v ložnici. Normálně jsou ty krabice alespoň trochu urovnané, ale jak přijde zboží, házím to tam hlava nehlava a likviduji vše až nakonec. 

Dnes jsem fotila nějaké věci a mj. jsem nafotila důkaz, že dědičných je víc genů, než si umíme představit. Třeba gen bordelářství má Ema rozhodně po mně. Já už se na ni většinou ani nezlobím :-) Kolikrát bych ji chtěla okřiknout, ale pak se rozhlídnu po své pracovně a mlčím.

Když ona chudáček nemá ty hračky pořádně kam dát. Jako detailista se snažím vybrat dokonalou skříň / stěnu / postel / dětský pokoj - nejlépe vše v jednom, případně něco hoodně praktického, co využije i až bude starší, zároveň mě ale láká i hravost, veselé barvy, což trochu odporuje požadavku na pozdější využití... a stále hledám kompromis, až jsme se dopracovali k tomu, že ani po roce a půl v pokojíčku žádný nábytek není. A právě když jsem na to dnes už nemohla koukat, tak jsem se rozhodla, že takhle už to nejde a musíme koupit alespoň něco na hračky bez ohledu na to, jak dlouho to bude využívat, nebo nakolik je to praktické. Prostě musíme něco koupit IHNED, takže v neděli jedeme do Ikea pro skříňky Trofast. Už aby tu byly... poskládané a plné...

Emi, ukliď si... Mami počkéééj.
Za hodinu: Emi, ukliď si... Mami, počkej ti říkám!!!
Za další tři hodiny: Emi, ukliď si ty hračky, prosím... Ještě nééé mami, já si s nima hraju, za chvilku, jo?
Za dalších 8 hodin: Emičko, uklidila sis už ty hračky?... Neuklidila, já jsem unavená, já už bych šla radši spinkat.
Další den: Emi, uklidíš si dnes už ty hračky?... Mami, počkej ještě. Já si je uklidím, ale počkej!

Nesnáším slovo POČKEJ!!! Bohužel aktuálně je to u nás největší hit :-(

No a moje pracovnička... Kam já bych všechny ty fotky dala, kdybych nedělala koláže... netuším. Ještě že někdo něco tak geniálního a jednoduchého vymyslel.

Pravá strana je pěkná všehochuť, ovšem na druhou stranu - to se mi na Project Life líbí.

Fotka našeho spáče, který v posteli oběhne několik koleček a vždy spí "vzhůru nohama". Spinká vedle mě a vždycky se jen bojím, kdy mi ukopne nos nebo vyrazí zuby. Adam jde podle všeho v jejích šlépějích. Vyrostou z toho??? 

Jinak proběhla druhá reklamace naší skvělé postele objednané přes internet (ale ani kdyby byla z místního obchodu, stejně bychom ji na prodejně nevytahovali z krabic a nezkoumali). Reklamace proběhla v pořádku, dostali jsme nový náhradní díl... a když jsem se posunuli o další krok dál - ve fázi sestavování žebříku už mi došla trpělivost, protože jsme opět našli závadu... Takže aktuálně probíhá třetí kolo, kdy už jsem teda řekla, že po půl roce by se dcera ráda vyspala v posteli (první postel nám přišla než jsem šla do porodnice, nyní má Adam skoro půl roku) a že v této se zřejmě nikdy nevyspí a že ji chceme vrátit. Mám pocit, že po sestavení žebříku bychom zase něco objevili a už jsem fakt neměla sílu. Naštěstí firma se chová velice solidně, každou reklamaci řeší velice slušně a jakmile budu mít na účtě peníze za vrácenou postel... tak jim snad napíšu i kladné hodnocení, přestože teda postel nakonec nemáme :-)

Pálení čarodějnic aneb vždy se najde nějaký důvod k opíkání špekáčků :-) No a vidíte, že i fotolab se někdy utne - kapsa 10 x 15 cm, fotka taky 10 x 15 cm :-))) A proto jsem pod ni musela dát ještě barevný papír! Místo 2 mm okrajů mi omylem udělali okraje asi centimetrové, což jsem FAKT nemohla použít, takže jsem je musela oříznout.... No, pěkně jsme si to vyříkali a od té doby zase tisknou bez potíží :-)

Haha, naše oblíbená Ordinačka. Jsem prostě tento díl musela dát do PL, protože jsme na něj čekali několik měsíců :-) Nevím, kdo z vás to sleduje nebo ne, pro mě je to prostě lehká večerní zábava, nic jiného v televizi nesleduju. Každopádně v tomto díle se konečně přišlo na to, že Lea je mrcha :-) Ty díly předtím už byly tak uhozené, že nás to skoro přestalo bavit. Petr to přestal sledovat, prý dokud tam bude ona, tak on se dívat nebude :-D :-D :-D (neříkejte mu, že jsem vám řekla, že to taky sledoval!!!) 

Jinak ať žijí washi pásky :-) A ruční šití... tady přes tu fotku to snad i trochu bolelo :-( Ta jehla vůbec nešla protahovat, i když jsem měla dostatečně předpíchnuté dírky. 

A pro šičky něco pro zasmání... Asi dva roky mám doma nový nevybalený šicí stroj. Šít sice nikdy nic nebudu, ale papír bych si někdy ráda ozdobila. Po dvou letech jsem ho konečně vytáhla z krabice a snažila se přijít na to, jak funguje. Nic moc... tak jsem povolala matičku, ta ho zprovoznila, vyzkoušely jsme ho a ona odjela. Pak jsem si šla šít já a nešlo mi to. Stále mi to nechytalo spodní nit. Několikrát se mi to celé seklo a pak jsem někde na netu četla, že se mi zřejmě nějak posunula ta špulka se spodní nití a chtěla jsem to vzít do opravny. 

Protože ale všechno stále odkládám, ještě jsem se k tomu nedostala... a vyšívala jsem si fotku ručně. To mě ale tak vysílilo, že jsem se naštvala a při nejbližší příležitosti jsem vzala stroj zpátky k mamce... jakože kdybych náhodou byla úúúplně blbá, tak ať se neztrapním v té opravně. No a světe div se, matička si taky vyšila papír a nitě držely... nechápala jsem. Tak jsem se toho zase chopila, že jí ukážu, že když šiju já, tak to prostě nešije... a ona mi jen tak mimochodem říká - no ale tu patku si musíš dát dolů! Ženy, jakou patku??? Jsem v životě nic takového neslyšela a neviděla. Co to je patka... :-) No samozřejmě že jsem si tu patku nikdy dolů nedala, když jsem nevěděla, že je to potřeba a že vůbec něco takového existuje. Já jsem si říkala, že je to divné, že tam ten papír tak lítá :-) Takže kdyby vám to nešilo, tak patečku :-))) Takže mám stroj - a on už konečně šije, jupííííí :-)

Tady už mlčím, vyčerpal mě komentář výše...

Podotýkám jen, že tady se stále jedná o ruční šití (procitla jsem až dva týdny zpátky), tentokrát hodně silnou přízí (nebo co to je, šičky se nesmějí!!!) - dělá mi to pěkněj hrbolek. Ale zase ty vlaječky, tak ty se mi povedly :-) A ze zbytků - dvojnásobná radost!

Radši končím, ať to taky dočtete a můžete se věnovat něčemu užitečnému. Mějte krásný den a pomalu přemýšlejte, jak si ten svůj Project Life povedete vy :-)