Project Life - 1/2014

Mé milé... je to už opravdu dlouho, co jsem na blog dávala svůj poslední příspěvek s fotkami hotových stránek. S novým rokem je tu nové album a nové hotové stránky. Snažím se být aktuální, snad mi to zase aspoň do prázdnin vydrží. Tam, jak jsem zjistila, je můj "bod zlomu" - od prázdnin nestíhám :-)

Dnes pro vás mám titulku pro album 2014 a dvoustranu z 1. týdne. Jááj, jak mě nebaví fotit. A pak ještě ty příšerné fotky upravovat, abych je vůbec mohla dát na blog... a pak se na to koukat a říkat si, že jsou pořád stejně hrozné... ale není to o fotkách stránek, ale o těch fotkách na stránkách :-)

Titulní stránku jsem tvořila ve stejné chvíli, jako mnoho z vás. Bylo to skoro bych řekla online :-) V naší skupině na Facebooku jsme se hezky vyhecovaly a tvořily jsme jako o život.
 

Všechny kartičky na této stránce jsou z kolekce Say Cheese od... áno, Simple Stories :-) I letos jedu na stejné vlně. Kartička je ozdobená hvězdičkovou svorkou ze stejné kolekce a kovovým přívěskem ve tvaru budíku. Nápis Celebrate Life je razítko od Ali Edwards.

V pravé kapsičce mám zatím jen kartičku s obrázkem foťáku, časem doplním rodinnou fotečku. Snad se mi brzy podaří nějakou vhodnou ulovit. A taky se mi tam musí vejít nápis 2014, ale ten nalepím až podle fotky.

Tady jsem si konečně vyzkoušela něco, o čem jsem skoro celý předešlý rok snila a byla na to líná :-)  Kapsičku s flitry. Vůbec nebylo lehké je tam nasypat... a hlavně je tam udržet :-) A co už vůbec nebylo lehké - vyndávat kartičku pokaždé, když jsem na její zadní straně něco potřebovala dolepit, přelepit, odlepit. Zrovna to byl případ, kdy jsem využila zadní stranu (v kapse je tedy pouze 1 kartička) a pokaždé, když jsem kartičku vracela do kapsy, nějaké flitry mi zůstaly na druhé straně a musela jsem je lovit pinzetou. Úzká kapsa, široká pinzeta, statická elektřina, opocené čelo... no však vám to nemusím povídat... Teď jen najít někoho, kdo mi tu kapsu zašije :-) Že by ta žena, co v Liberci tak vehementně šlapala na pedál neúnavně po celou noc?

Emičku se šampíčkem jsem na titulku prostě musela dát! Ona se na ně tak těšila (barva sice odpovídá opravdovému šampíčku, ale jsou to rychlé špunty, příchuť Tropic). Oblíbila jsem si nový typ písma v PicMonkey - Amatic Small Caps - je dostupný i v neplacené verzi.

Na pravou stranu jsem použila chipboardový rámeček od Wycinanky (vyprodáno, dnes doplním), podložila ho kraft čtvrtkou a ozdobila malou hvězdičkou.

A tohle už je dvoustrana z 1. týdne. Musím se občas smát, když své stránky vidím. Pokud bych měla říct, jakou barvu opravdu nemám ráda, byla by to rozhodně žlutá a oranžová. A když jsem hledala nějaké malé ozdoby, vždy se mi hodilo něco, co bylo v jedné z těchto dvou barev. A ještě vtipnější bylo, že třeba různé žluté samolepky a štítky, které by se mi hodily, už byly použité dříve a prostě jsem se nemohla ničeho vhodného dopátrat... Když jsem pak procházela jednu oblíbenou sadu samolepek od Simple Stories, zjistila jsem, že arch se vším žlutým už je fááákt hodně probraný, narozdíl třeba od netknutého archu s mou oblíbenou zelenou :-)

Rozhodla jsem se tento rok moc neprožívat výběr těch nej nej nej kartiček, protože bych nikdy nebyla hotová. Takže jak jsem měla na stole kartičky Say Cheese, použila jsem je i na této dvoustraně. Je fajn, že jsou sladěné a dají se vzájemně dost dobře kombinovat. Byla to opravdu rychlovka, moc jsem nad tím nepřemýšlela. Ale vesměs jsem spokojená :-)

Kartička je zdobená jen malinko, krásný nápis nic víc nepotřeboval. Přidala jsem jen ozubené kolečko na podložení pěnové číslice s označením týdne. Nápis "týden" jsem vytvořila pomocí samolepicích písmenek od Basic Grey. A... začla jsem psát rukou. Prvně jsem data natiskla datumovým razítkem, ale nebylo to ono. Tak jsem je zkusila napsat rukou a bylo to malinko lepší. Letos dám svému rukopisu šanci :-)

Hrátky s PicMonkey... 

Tato Emičácká fotka byla tak nepovedená, ale kdybych ji nepoužila, chyběla by mi v kompozici... Barevně se na stránku taky vůbec nehodí, černobíle tam nebylo nic moc vidět. Ale není to o barvách a dokonalosti, ale o vzpomínkách, ne? A touto skládačkou se bavila opravdu dlouho.

Když jsem fotila tyto dvě kapsy, zjistila jsem, že jsem se asi unáhlila. Obě jsou absolutně nedotažené, nějak jsem to přehlédla. Musím doplnit nějaký malý journaling... Ale i kdyby ne, obrázky mluví za vše.

Schovávám si lístky z nákupů a občas je do alba použiju. Jen tak pro představu, třeba za pár let zjistím, jak bylo levno :-) A musím říct, že jsem díky tomuto schraňování lístků ušetřila i nějakou tu kačku. Už párkrát se mi stalo, že jsem potřebovala reklamovat něco, k čemu bych si rozhodně lístek neschovala. Byly to položky v řádech pár desetikorun až stokorun. A když se za pár dní nebo týdnů vyskytl problém, věděla jsem, že stačí zalovit v PL složce a lístek najdu.

Tato strana je především o mých přípravách na dovolenou. A protože každý se připravuje jinak, já jsem přípravu pojala nákupně :-) 

Vypravila jsem se na velké nákupy do Prahy. U nás je výběr značek a obchodů dost omezený a když už někam přijdu a něco vyberu, nikdy nemají mou velikost... Nákupy nesnáším!!! Proto jsem si nadělila skvělý vánoční dárek - nákupy se stylistkou. Bylo to boží!!! :-) Dohodly jsme se na nějakém stylu, řekla jsem, co potřebuji a šly jsme na to... bylo to náročné - fyzicky (a taky finančně, uááá). Ale když jsme objevily obchod, kde měli skvělé kousky a všechno mi perfektně padlo, byla jsem v sedmém nebi. Sama bych do takového obchodu nikdy nešla a nikdy bych si nezkoušela navrhované modely. Např. džíny typu slim, wohoooo :-) Kdo to kdy slyšel! Já a slimky! Ale padly nádherně a jen díky nim jsem mohla vyrazit na dovolenou do velkého světa... Rozostřené detaily normálně nepoužívám, ale ta cifra byla až nechutná a moje milovaná maminečka ani moje drahá polovička netuší... Zatím je tedy uchráním :-)

Tou dobou jsem si také koupila los a měla jsem strašnou radost, že byl výherní. Jsem z toho byla div živá... Vyhrála jsem 200 Kč, los stál 100 Kč :-))))))) Přišlo mi docela vtipné dát ho do společné kapsy s účtem za nákupy :-)

Zase žlutá - můžu za to, že v kavárně, kde jsme chvíli seděly, mají zrovna žluté letáky a že stylistka má na své nejlepší fotce z netu zrovna žlutou šálu? Nemůžu... tak prostě jedu ve žluté :-)

Tady jsem se ještě na poslední chvíli nechala vyfotit před obchodem, kde jsme pořídily nejvíc oblečků - Gerry Weber (plnoštíhlým vřele doporučuji!). Bohužel mi nezbylo moc místa na journaling, takže jsem použila jednu opravdu minimalistickou samolepku. Ta mi do smrti bude více než živě připomínat, kolik stojí nejdražší kousek mého šatníku. Normálně tolik neutratím za oblečení za celý rok. Jenže... ta vesta... byla JE-DI-NEČ-NÁÁÁ...  ááách...

V prvním kole jsem do toho nešla. Jsem si řekla, že nejsem padlá na hlavu a že je tu ještě tooolik obchodů, že by v tom byl čert, abychom neobjevily jinou (stejně hezkou) vestu v jiné cenové relaci. Po 3 hodinách jsme naznaly, že není cesty ven, zamilovala jsem se a musela jsem se pro ni vrátit. Ale teda srdce mi krvácelo, při placení se mi orosilo čelo a myslím, že jsem prodělala i lehký šok.

Při návratu z Prahy jsem jela k babičce vyzvednout Emu a potkaly jsme po cestě strejdu Lubu. Luba je její tajná láska :-) A včera se to potvrdilo. V pátek jsme slavili Emičácký 4. narozeniny a oslavenkyně všem nastavovala k polibku jen tvářičku. Přece se se všema nebude líbat. Ale včera jí byl popřát Luba a to byla pusa jen to mlasklo :-)

Kromě nákupů proběhlo v rámci dovolenkových příprav také barvení vlasů a vyzkoušela jsem i permanentní řasy. Kosmetička vtipně napsala na doklad "nové řasy", čímž chtěla říct, že to byla první aplikace a nikoli doplnění, ale je to takové hezké - prostě jsem tam přišla a když jsem odcházela, měla jsem "nové řasy" :-) 

Tady ještě pohled na můj pracovní nepořádek, řekla bych přímo bordel. Od října absolutně nestíhám a můj stůl podle toho vypadá. Se ani nedivím, že mám v PL takový skluz, v tomto se fakt nedá tvořit. Ale musela jsem zaznamenat, že zase dělám PL. Ehm, měla bych jít uklízet.

Děkuji za trpělivost, za nahlédnutí... a za týden se těším naviděnou u dalšího hotového týdne.