Project Life - z Tomdina alba

Foto a text: Tomda

O Projektu Life jsem dlouho přemýšlela. Chtěla jsem si ho vyzkoušet, ale říkala jsem si, co do něj budu dávat, protože tvoření "bez dětí" je přeci jen trochu jiné než tvoření "s dětmi". Po usilovném přemýšlení a zvažování jsem se rozhodla, že na vyzkoušení bude ideální Prázdninový Projekt Life. O prázdninách se přeci jen toho děje o něco víc než v ostatních měsících v roce. A protože jsem to chtěla opravdu jenom zkusit, rozhodla jsem se, že mi budou stačit fólie na sběratelské kartičky nebo pohlednice a klasický šanon. Což nakonec nebyla tak úplně pravda. Ale pěkně od začátku...

V první řadě jsem zjistila, že jsem technicky nevybavená :-) Takže jsem dostala k narozeninám "kabelkový" foťáček, který je skoro stejně velký jako můj mobil a je vždy po ruce. Další handicap je to, že doma nemáme tiskárnu. Vše, co potřebuji, jsem si vždy vytiskla v práci a doma jsem tiskárnu nepotřebovala. To platilo do té doby, než jsem začala s PL. A abych si vše nosila tisknout do práce byl nesmysl. Tak jsem se nakonec uchýlila k ručnímu psaní, i když to není to pravé ořechové, ale jde to líp od ruky. Takže omluvte kvalitu textu. A poslední nedílnou součástí PL se stal lepicí roller na fotky z DM drogerie. Běžně používám lepicí pásky, ale do kapes je potřeba toho drobného nalepit víc a jde to s tím rolátkem tak nějak rychleji. Výhodou je, že to jde ještě po chvíli případně odlepit a nalepit o kousek jinam a že i potom dobře drží.

A teď hurá na věc. V papírnictví jsem si koupila 4 druhy kapes, abych měla PL stejně pestrý jako s originálními fóliemi. Ve finále jsem ale zjistila, že mi je A4 tak jako tak malá, takže pokud budu zvažovat další tvorbu PL, rozhodně jdu do originálních dvanáctkových kapes.

 

První fází je, v mém případě, vždy plánování. To mě hrozně baví. Prohlédnu fotky, vyberu ty, které by se daly použít, vezmu tužku a papír a dělám si náčrtky. Z nich pak vyplyne, kterou fotku mám nechat udělat jak velkou. (chodím do minilabu, kde dělají fotky na počkání… když teda nemám ještě pořád tu vlastní tiskárnu, ale slíbil mi ji Ježíšek, tak uvidíme, jestli naježí :D).

No a pak hurá na vlastní tvorbu. Vzhledem k tomu, že jsou fotky z každodenního života víc barevné a mnohdy barevně nesladitelné, používám většinou podklad jednobarevný a strakatý opravdu výjimečně.

A pokud nemám zrovna vhodnou fotku k danému tématu, využiju i obrázky z internetu, vyvolané jako fotky. 

Závěrem bych jen dodala, že z mého pohledu má PL své pro a proti, jako většina věcí. Výhodou je, že se hrozně ráda vracím k už hotovým stránkám a vzpomínám na dané okamžiky letošního léta, ale malé kapsičky nejsou pro mě to pravé ořechové. Zůstanu asi u alba z dvanáctkových stránek z jednotlivých akcí a PL nechám uzrát, jestli třeba jednou budou děti. Tam to asi má velký smysl. S nimi čas letí dvojnásob a některé okamžiky kolem jenom proletí a jsou pryč. Ale v Projektu Life nikdy nezapadnou! A to je super. 

Anebo mně Didi ještě vnukla myšlenku měsíčního PL a od té doby červík v mé hlavě stále hlodá, takže uvidíme…třeba od Nového roku zase začnu :-)