pátek 5. července 2013

Project Life - 12. týden

Dvanáctý týden se nesl ve znamení návratu z porodnice. Nikdo si neumí představit, jak jsem byla šťastná, že jsem konečně doma. Opravdu jsem nevěřila, že se z nemocnice dostanu během týdne.


Hned první týden jsme zjistili, že časy se mění :-) Když se narodila Ema, na první prohlídku přijela dětská doktorka k nám domů. Když jsem tam volala teď, pozvala nás na další den do ordinace. Ne že bych s tím měla nějaký zásadní problém, ale překvapilo mě to. O to víc, když jsme se tam potkali s celkem škaredě kašlající holčičkou. Naštěstí jsme to přestáli bez úhony.


Velice brzy jsme také vyzkoušeli houpačku. Byl do ní ale ještě moc maličký, takže první asi 3 týdny jsme ji ještě nechali odpočívat. Její čas nastal později... a můžu říct, že to byly nejlépe utracené peníze mého života. Pokud by někdo potřeboval recenze, písněte :-)


Vždycky, když se registruji u nějakého doktora, dostanu potvrzení o registraci. A protože mám doma papírů víc než dost, ty nepotřebné ihned vyhazuji. I Adamův lístek už už letěl do koše, ale na poslední chvíli jsem ho zachránila s myšlenkou na Project Life.


Na týdenní kartičku jsem použila dvě různé písmenkové sady od Simple Stories. Nápis jsem ještě obtáhla obyčejnou tužkou, je to takové stínované. No ne že by to bylo bůhví co :-) Hledám cesty, zkouším možnosti, někdy to vyjde, někdy přestřelím. Ale to mě nemůže rozhodit :-)


Datumové razítko je z papírnictví... K tomu mám nyní jeden postřeh - začínám pokukovat po jiném razítku. Přehoupla jsem se na konec 4. měsíce (rozuměj kalendářního! :D), z I., II. a III. se stala IV. a já začínám tápat. Ne že bych neznala římské číslice, ale prostě mi to v hlavě u některých čísel chvíli pracuje. Jinak se mi čte 23.IV. a 23.04. - tam prostě hned vím, kde se zrovna nacházím. A bude hůř :-) Takže plánuji koupit datumové razítko s normálními čísly. Bohužel s texty měsíců se nevyrábí :-(

 
Naše uřvaný mimino :-) Celej Ema, ta taky nesnášela koupání a přešlo ji to až tak okolo roku. Doufám, že Adam bude statečnější (zatím to ale nevypadá). Kromě razítka od Kety jsou všechny produkty opět Simple Stories - puntíkatý papír, bordura i štítek.
 

A pravá stránka - opět Adam (jako já ho nechci mít úúúplně všude, ale toto byla tak sladká fotka :D). Vedle jsou všechna přáníčka, které nám poslaly mé úžasné scrapkamarádky a zákaznice. Tímto ještě jednou velice děkuji!!! Je to nádhera.


Emoušek u babičky, kde už se chystalo na Velikonoce. Kartička z bločku od Simple Stories. Já bych klidně i psala zkratku, SS, ale jaksi to není vhodné :-) ... No a můj otřesný rukopis. Poslední dva týdny už ale vše píšu v PC a tisknu. Vychytala jsem detaily, kvůli kterým jsem to dřív nedělala, a je mi hej :-)


Příšerné fotky, které nezachránily ani filry, ale použít jsem je musela. První společné chvilky ségry a bráchy...


Samozřejmě jsem musela zdokumentovat i příchod jara. Samolepicí písmenka... NEJSOU od Simple Stories :-), ale od Basic Grey. A obrázky samozřejmě NEJSOU vlastní, ale z Googlu. Díky za něj!


Malůvka od Emičáka - konečně se naučila správně podepisovat. Doteď pořád psala EAM. A ještě předtím malovala místo E hrabítka :-) Nevěděla, kdy má s těma čárkama přestat. Papír je z kolekce Konnichiwa od Basic Grey. 


Kytku jsem si dělala sama - zase jsem si hrála a sbírala zbytky po stole. Vypadá sice úplně jinak než jsem plánovala, ale bylo mi líto ji vyhodit :-) 



Děkuji za návštěvu a budu se těšit na vaše prázdninové úlovky!

11 komentářů:

  1. Didi, máš to opět moc krásné. Je to jak seriál, kdy se člověk těší na další díl. Moc, moc pěkný.

    OdpovědětVymazat
  2. Didi je to zase moc pěkný a píšeš krááásně !!! Takže klidně můžeš psát dál.
    Po mně by to bohužel další generace nepřečetly, neboť to často nepřečtu ani já :-)))

    OdpovědětVymazat
  3. ...jj, jako vždy paráda, i já na žádné seriály nekoukám, ale tento sleduji ... sluníčko

    OdpovědětVymazat
  4. ... jj, souhlasím, taky to hltám :-))) Prostě paráda a kochám se, kochám....

    OdpovědětVymazat
  5. Didi, opět nádhera! Zase další krása do alba...ta kresba od dcerky je úžasná, já bohužel sem ty naše ztratila a moc mě to mrzí, jinak píšeš ,že Adámek pláče při koupání, taky jsme to měli a dostala jsem radu...nechat mu košilku na koupání...po chvilce mu ji sundáš...prý se tak cítí bezpečněji..u nás to zabralo, už nebyl žádný pláč.

    OdpovědětVymazat
  6. No vidíš Kamčo, to mi připomnělo, že nám Ami taky strašně plakala ve vaničce, tak jsem ji začali koupat v malém škopíku na prádlo a tam byla úplně v pohodě. Až když se tam nevešla, přešli jsme na vaničku. A ani do velké vany dlouho nechtěla, tam se zase koupala v té malé vaničce položené ve vaně :-)) Měla prostě strach z velkých prostorů.
    Didi tak zkuste něco menšího a uvidíte :-))

    OdpovědětVymazat
  7. Didi, stránky máš nádherné, od začátku roku si dělám též album, ale spíš měsíční, protože bych musela psát celý týden v práci makám a makám. Holky jsou velké a většinou nejsou doma. Takže víkendové akce. Prostě jsi mně trochu nakazila. Za to ti moc (ne)děkuji. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, ono je super, že se to dá pojmout tak, jak kdo potřebuje. Někdo má na dvoustraně jeden týden, někomu na celý týden stačí jedna strana, no a někdo má jednu dvoustranu na celý měsíc. Jak to každému vyhovuje. Já to úplně chápu, že často není tak úplně o čem psát, zvlášť když jsou děti velké.

      Mě zatím to týdenní členění vyhovuje, fotek dělám dost. Ale už jsem jednou použila i dvoustranu na týdny dva, protože prostě fotky nebyly, není to žádné neměnné pravidlo.

      Občas se může zdát, že jedna dvoustrana za měsíc je málo, ale když se na to člověk podívá z dlouhodobého hlediska, tak je to úspěch. Především když to porovnám s několika tisíci fotek za roky 2010, 2011 a 2012, které čekají, až na ně přijde řada a nechají se vyvolat, zařadit a tak... Lepší 10 fotek v albu s nějakou malou poznámkou, než 100 fotek v počítači, kde se na stejně už nikdy nikdo nepodívá.

      Vymazat
  8. Jojo, toto je jediný seriál, který také sleduji. Didi, obdivuji Tvou preciznost, máš to vymakané do posledního puntíku. Je neskutečné, co s dvěma dětmi stíháš.
    A : "Lepší 10 fotek v albu s nějakou malou poznámkou, než 100 fotek v počítači, kde se na ně stejně už nikdy nikdo nepodívá."
    to je svatá pravda. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Mileno! Vy jste takový zlatíčka... Opravdu mě moc těší, že vás můj Project Life baví.

      Vymazat
  9. Pořád bych se opakovala...hezké,vtipné,inspirující :)
    Držím palce a zároveň Didi fandím a teším se na další týdny!
    > valilu

    OdpovědětVymazat